RECENZE: Woody Allen rozebírá zločin ve filmařsky odtažité moralitě

Tentokrát se nekoná romantická komedie, byť jako předešlé Kouzlo měsíčního svitu dýchá svěžestí léta i Emmy Stone. V novince Iracionální muž vede Woody Allen akademickou disputaci o hranici činu a zločinu.

Poprvé se Iracionální muž předvedl na letošním festivalu v Cannes a následné recenze byly překvapivě lichotivější v Americe než na evropské půdě, kde se Woodymu Allenovi tradičně tleská. The Telegraph psal, že Allen s podobně povrchními moralitami už dokázal zázraky, ale teď je jen omílá. A podle Guardianu se dobrý nápad ve film neproměnil.

Pravda je, že univerzitní romanci mezi dychtivou studentkou a rozervaným, o to přitažlivějším profesorem vede Allen dlouho po zaběhlé cestě, než učiní krkolomný úkrok. Přednášky z filozofie mění věčně zpitý hrdina v podání Joaquina Phoenixe v kázání zmaru a nicoty, jímž někdejší politický aktivista, nyní trpný žvanil, reaguje na vlastní vyhoření.

Dávkuje studentům Kierkegaarda, Husserla či Sartra a za cynické poučky typu „filozofie je verbální masturbace“ či hrátky s ruskou ruletou skrývá svou neschopnost žít. Což samozřejmě probudí spasitelský syndrom žen, profesorky i studentky, jež se cítí povolány trpitele léčit osobní něhou.

Až potud je to čirá „allenovština“, byť jí chybí perlivý nadhled a přebývá zdvojený vypravěčský komentář ústředního páru. Ale pak muž náhodně objeví ztracený smysl svého života v tom, že tajně zasáhne do života jiných: jako nositel dobra však musí použít zlo.

Allen se tu kromě hamletovské pouti od slov k činům dostává na půdu akademické disputace, která zkoumá pokřivenou morální obhajobu aktu za hranou trestního zákona i křesťanského desatera za pomoci argumentu, že někomu jinému prospěje. Opravdu tak z romantické nouze vztahové banality učiní opět nečekanou ctnost, ovšem platí za to značnou cenu.

Jednak onen motiv léčby působí příliš vyumělkovaně, jednak přenese vyprávění na žánrovou půdu krimi, kde se režisér pohybuje méně jistě a nepůvodně – včetně laciného prvku „uřeknutí se“, jímž se pachatelům láme vaz v tuctových detektivkách, či nevyhnutelné pointy.

Iracionální muž

55 %

USA, 2015, 96 min

režie: Woody Allen

hrají: Emma Stone, Joaquin Phoenix, Parker Posey, Jamie Blackley, Ben Rosenfield, Ethan Phillips, Meredith Hagner, David Aaron Baker, Gary Wilmes, Sophie von Haselberg, Tom Kemp

Samozřejmě pořád jde o film od Woodyho Allena, takže je chytrý, vkusný, uměřený, náladově přesný a herecky zdatný, i když ne oslnivý. Zároveň hercům nelze zazlívat jistou monotónnost, jestliže je scénář nutí popisovat vlastní výraz na plátně románovými větami vnitřního monologu „moje úzkost rostla, byla jsem zmatená“.

Hlavně však Iracionální muž připomíná nanejvýš racionální partii šachu. Postrádá přirozenou živelnost Jasmíniných slz; jeho postavy se pohybují v pózách akademické konstrukce příběhu, diktující i jejich emoce. Takže výsledek se blíží filmařsky odtažité moralitě.