Norsko-americký snímek Factotum, více méně autobiografický výsek ze života Charlese Bukowského, je po filmu Crash dalším hereckým triumfem Matta Dillona. Zpustle přitažlivý, vyzařující vnitřní sílu osobnosti i ve chvílích naprosto odpudivých, hraje Dillon v souladu s autorem, který slova chápal "jako nezbytnost, ne skvost". Film sice jen řadí vedle sebe hrdinovy jednotlivé krachy, ale v náladě opileckého bezčasí je přesný a nesentimentální.
Pro odlehčení se nabízí americká Karcoolka, milá animovaná ptákovina, ač pouhý odlesk celistvého Shreka, od nějž se hodně učí. V podstatě jde o parodii s prvky studentské recese, na níž je nejlepší výchozí nápad: převyprávět známou pohádku v žánru krimi se zvířaty. Babička, zde milovnice adrenalinových sportů, se s ušatým zloduchem utká ve finále takřka bondovském.
Čtyři země se podílely na Darwinově noční můře, vyznamenané Evropskou filmovou cenou a nominací na Oscara. Osudy ryb z Viktoriina jezera tu sice poslouží jako záminka k sociálnímu dokumentu s obrazy hladu, nemocí, dětí ulice, prostituce a drog, ale kamera je objevuje v nevšedně bizarní podobě s prvky černého humoru. Vysloužilí ruští piloti na letišti posetém vraky, jehož provoz řídí jen "červená – zelená" jako křižovatku, se vryjí do paměti.
Mexická Kachní sezóna představuje jakési Snowboarďáky naruby: černobílé, tiché, uzavřené v jediném prostředí. Tvar připomíná školní cvičení s běžnými předměty, ale tvůrci ze čtyř postav v bytě dostanou hodně: krev, polibek, marihuanu, smutek, tajemství, osamělost, vzájemné vysvobození i děsivě tíživý psí motiv jako v Amores Perros.
Americká Zmražená pojistka přináší spíše zábavu na televizní podvečer než pro velké plátno, ale vcelku příjemně se dá přežít díky hercům. Giovanni Ribisi, dojemná postavička v obří bundě, připomíná hrdinu Sklapni a zastřel mě, nicméně největší okamžiky drobné, cituplně veselé historky o zmrzlé mrtvole vesměs zařizuje skvostná Holly Hunterová.
