A tomu se, zvláště za poslední půlrok, kdy do kin z české provenience nedošlo - až na pár čestných výjimek - téměř nic koukatelného, chce tleskat vestoje. I když v případě Karamazových bude stačit intenzivní potlesk vsedě.
Vrcholný Dostojevského text o otci, který má pocit, že může nad svými syny neomezeně vládnout a nakonec rukou jednoho z nich zemře, není třeba dlouze představovat. Tedy alespoň podle Petra Zelenky - režisér a scénárista totiž s divákovou primární znalostí klasika počítá.
Celý příběh je pak zabalený do zájezdu divadelního souboru do Polska, kde má odehrát právě Bratry Karamazovy na alternativním festivalu v prostředí krakovských oceláren.
Na jevišti i mimo něj
Úvodní sekvence jízdy autobusem okořeněná kolegiálním špičkováním, telefonáty s replikami "Jo, hraje v tom Ivan Trojan" a "balení" pohledné polské organizátorky festivalu působí, jako by se žádné drama ani nechystalo.
Jenže když nervózní režisér odmítne jednoho z herců pustit na otočku do Prahy splnit zapomenuté pracovní závazky a dělník přihlížející zkoušce prožije soukromou tragédii a požádá herce, aby hráli jen pro něj - to vše uprostřed Dostojevského replik - přenáší se drama z jeviště i mimo něj.
Trailer k filmu Karamazovi
Upřímně - ruským klasikem nepolíbený divák bude určitě stržen bez výjimky skvělými hereckými výkony a famózní souhrou špinavého industriálního prostředí s "inscenovaným" textem.
Stejně tak si ale může připadat zmatený okamžiky, které stírají hranice mezi představením a realitou. Ty jsou ze začátku jasně čitelné, jenže s postupem času se tak prolínají, že je těžké je rozlišit a "na první dobrou" pochopit.
Jistě, chce to jen chvilku a bez problémů se chytnete, jenže na úkor pozornosti na to, co postavy zrovna říkají. Což je škoda, protože všichni stále vědí co říkají a proč - jedno jestli v civilu nebo v roli.
Příkladem takového přechodu může být scéna, kdy si Igor Chmela povídá s jedním z ocelářských dělníků a pak plynule přejde do zásadního dialogu Ivana se Smerďakovem, který na něj v podání Radka Holuba čeká jen o pár kroků dál a hlavně úplně mimo jeviště.
Hra na hru
Zelenkův záměr propojit stále aktuálního klasika zaobírajícího se otázkami víry a svědomí s reálnou současností je tedy čitelný a místy skutečně sedne jak "zadek na hrnec", ale občas - jako třeba v úplném závěru - působí lehce násilně.
Čirou radost ovšem přináší už zmíněné herecké obsazení. Je znát, že herci Dejvického divadla mají Karamazovy osmiletým reprízováním ochozené a skvěle na sebe slyší.
Tak skvěle funguje třeba i protiklad stylizovaného "šílení" Ivana Trojana v roli starého Karamazova a absolutní Chmelova přirozenost v roli v Boha nevěřícího Ivana žádajícího odebrání vstupenky do království nebeského.
A ti, které si režisér přibral navíc, tedy Michaela Badinková, Lucie Žáčková a Jan Kolařík, se také nijak neztratí. Absolutorium si ale za "bouřlivě klidný" výkon zaslouží David Novotný - tedy ten, který chce na otočku do Prahy - v roli obviněného Dimitrije.
Režisér Petr Zelenka pak svou "hru na hru" kočíruje od prvního do posledního záběru s přehledem a evidentně přesně tak, jak zamýšlel a jak je autora Knoflíkářů a Příběhů obyčejného šílenství hodno. Ovšem, bohužel, na úkor už zmíněné čitelnosti.
Vidět Karamazovy stojí za to. Už jen proto, že je to místy mimořádně strhující film s jasným názorem a skvělými hereckými výkony. Otázkou je, kolik lidí zasáhne tak, že jim bude stát za to doplnit si chybějící položku povinné četby, nebo se nad filmem alespoň zamyslí. Kéž by jich bylo co nejvíce.
Karamazovi
drama, ČR 2008, 100 minut, přístupný, scénář a režie: Petr Zelenka (podle textu F.M.Dostojevského s využitím dramatizace E.Schorma), hrají: Ivan Trojan, Radek Holub, Igor Chmela, David Novotný, Lenka Krobotová
Premiéra: 24. dubna 2008
Hodnocení iDNES.cz 80%
