„Nemám rád takové ty pitvořící se pohádkové postavy. Chtěl jsem, aby se herci chovali přirozeně a divák měl pocit, že takové lidi zná. Ať už to byl křikloun v podání Petra Nárožného, nebo nerozhodný král v podání Josefa Kemra,“ vypráví.
Pane režisére, víte o tom, že v žebříčku nejoblíbenějších českých celovečerních pohádek na portálu Česko-slovenská filmová databáze figuruje vaše pohádka S čerty nejsou žerty na prvním místě? Dokonce je třetím nejoblíbenějším českým filmem všech dob.
To mě moc těší a dělá mi to hezky na duši. Z toho mám radost. Těší mě, že ji mají diváci rádi. V době, kdy jsme pohádku točili, by mě vůbec nenapadlo, že i po čtyřiceti letech bude pořád tak úspěšná. S většinou filmů je to tak, že časem zestárnou. Ale natočil jsem dva, možná tři filmy, o nichž to neplatí. Diváci v nich pořád objevují něco nového. Pohádka mimochodem získala několik velkých ocenění na významných světových festivalech, například ve Frankfurtu, v americkém Chicagu nebo španělském Gijónu. Popravdě už si ani všechna nepamatuju. Ale často přijde nějaké ocenění nečekaně.
Původně se počítalo s tím, že se peklo postaví v ateliéru. S tím jsem ale nesouhlasil. Chtěl jsem opravdové ohně. Proto jsem prosadil, aby se točilo v reálném prostředí někde ve skále. Jenže najít vhodné místo byl obrovský problém.
