 |
Je 27. února 1939, venku už je tma a do Stavovského divadla míří herci na večerní představení. Mezi nimi i Hugo Haas, který v inscenaci R.U.R. hraje bonvivána Busmana. Než se začne líčit, předá mu divadelní poslíček obálku. Její obsah naplní obavu, kterou v sobě Haas nosí už několik týdnů. Je to okamžitá výpověď z angažmá v Národním divadle. Šok, ledová sprcha. V zákulisí nikdo moc nemluví, kolegové rozpačitě uhýbají pohledy. Přesto zasažený herec vstupuje na jeviště a hraje svou roli stejně jako dřív, lidé se smějí, nic netuší. S bolestí v srdci opouští milované divadlo a děsí se nejbližších dnů a týdnů. Jeho čerstvě narozený syn a manželka jsou navíc nemocní. Je to skutečně okraj propasti až shakespearovského rozměru.
Hugo Haas v tu chvíli netuší, že za dva týdny budou centrem Prahy pochodovat vojáci wehrmachtu. Tohle všechno se stalo ještě před vznikem protektorátu. Vyhazov z rasových důvodů byl dílem českých lidí bezostyšně převlékajících kabáty. S milovanou Prahou se český herec bude muset brzy rozloučit a znovu ji uvidí až za víc než 20 let.
Občas se stalo, že mu některý vykutálený dodavatel místo drogy podstrčil naškrábanou omítku a překvapený Haas pak v divadle celé představení prokýchal.
