„Ohromně mě potěšilo, že lokální český příběh funguje i v mezinárodním kontextu. Když jsem slyšela odůvodnění poroty, měla jsem skoro v očích slzy a vzpomínala na své úzkostné začátky,“ reagovala dokumentaristka.
„Když jsem kdysi začínala svůj první časosběrný projekt Manželské etudy, spousta lidí mne zrazovala, že to nemůže vyjít. Že nikdo nebude chtít tak dlouho být natáčen a že vůbec není jasné, co z takového projektu může vzniknout. Ale já jsem si říkala, že to je sice sázka na nejistotu, jenže to musím prostě zkusit,“ vypráví Třeštíková, jak si vlastně určila svou profesní cestu.
 |
„Postupně následovaly další časosběrné projekty. Vždy v Česku, nejrůznější typy hrdinů, víra, že každý lidský život je zajímavý, a pokus spojit dokument s příběhem,“ shrnuje společné body své tvorby.
Anny je zatím poslední hotový sběrný snímek Třeštíkové; točila jej šestnáct let. „Anny pracovala jako toaletářka na veřejných záchodcích v metru, v šestačtyřiceti letech se rozhodla, že si bude přivydělávat pouliční prostitucí, a začala hrát divadlo se společností Rozkoš bez rizika. Vypadala trochu jako italská herečka Giulietta Masina, tak jsem si film o ní pro sebe nazývala Cabiriiny noci počesku,“ prozrazuje Třeštíková.
Podle režisérky je Anny věčná optimistka, autentická a otevřená bytost. „Hulí jednu za druhou a zpívá píseň – Předposlední cigareta varuje, je čas někoho sbalit, kdo mi koupí aspoň párek v rohlíku anebo dá mi nalít. Předposlední cigareta žaluje, že nevděk světem chodí, poctivě tu šlapu dobrejch dvacet let, a čím dál míň to hodí...“
Svou dráhu zahájil film Anny na festivalu v Amsterdamu, pak získal zvláštní cenu poroty na přehlídce v Sofii, během května a června se představí na festivalech v Belgii, Rakousku a Itálii. Českým divákům se ukáže v rámci festivalu Jeden svět a do distribuce má vstoupit v červnu, jakmile se kina otevřou.
Mezitím Třeštíková pracuje na pokračování svého snímku René, vyznamenaného Evropskou filmovou cenou, který zachycuje další osudy „asociála intelektuála“, jak říká autorka recidivistovi Renému. „A doufám, že ještě něco vznikne,“ věří Třeštíková.
