Třeba Pasťák, který se nyní připomíná alespoň na streamovacích službách, když už mu zasloužený okamžik slávy na velkém plátně vzala doba. Nejdříve byl až příliš pravdivý, takže se z vůle tehdejšího režimu nesměl ani dokončit, a když se pravda konečně mohla zase projevit, málokoho už zajímal.
Jeden z vrcholných filmů Hynka Bočana se totiž točil v té nejméně příhodné etapě dějin; dokončit se měl v roce 1969, jenže tehdy nové normalizační vedení Barrandova nejprve žádalo řadu změkčujících úprav více než poloviny z devadesáti obrazů.
Nakonec práce úplně „pozastavilo“, což se protáhlo podobně jako „dočasný“ pobyt okupačních vojsk. Do kin se Pasťák dostal až koncem roku 1990, přičemž některé již zemřelé herce musel režisér pro opožděnou premiéru dodatečně předabovat.
Na černé listině se za komunistické éry Pasťák ocitl s odůvodněním, že socialistickou společnost zobrazuje příliš negativně. Přitom jen vycházel z reality, jak ji na vlastní kůži zažil autor předlohy a spoluautor scénáře Karel Misař, když pracoval jako vychovatel v polepšovně neboli pasťáku, oficiálně v Ústavu ochranné výchovy mládeže.
GLOSA: Bočan chtěl tvořit pravdu či aspoň „myšlénečku“. Ale musel točit i Partu hic |
Zkušenost, kterou si odtud ve filmu odnese mladý učitel, je vskutku otřesná: krutost a otrlost se přenáší ze světa vychovatelů mezi nezletilé delikventy a naopak, přičemž oba tábory uvnitř zamřížované instituce sledují jediný shodný cíl: hlavně za každou cenu přežít. Nic víc se tu ostatně ani dělat nedá.
Je to film syrový i surový, pochmurný, deprimující násilím i bezvýchodností, ale přitom působí až děsivě autenticky včetně prostředí, kde se natáčelo. K pocitové věrnosti tíživé atmosféry přispěl také černobílý formát, ruční kamera a nezvyklý způsob vyvolávání filmového materiálu po částech, v nichž postupně přibývalo temnějších odstínů.
Na nešťastném distribučním osudu Pasťáku se sice nedá nic změnit, ale filmařsky zůstává výjimečným dokladem, že dnes tak frekventovaná, popravdě už obehraná a zevšednělá temnota potřebuje smysluplnou výpověď, aby nezůstala pouhou manýrou.
