Ještě před udílením Oscarů se magazín Hollywood Reporter zamyslel nad tím, jestli je taková úroda nostalgických filmů vůbec zdravá, a vypůjčil si citát z jednoho z nich. Když se začne hlavní postava Allenovy Půlnoci v Paříži opakovaně ztrácet v minulosti, musí čelit nařčení, že se nedokáže vyrovnat s přítomností.
Umělec nakonec vyšel ze srovnání filmů nejlépe, protože akcentuje současné téma. K situaci, kdy jedinec spadne na dno, protože ho předběhla doba, může přece dojít i dnes. Film francouzského režiséra Michela Hazanaviciuse je bezesporu výjimečný. Problém je v tom, že v roce 2011 nevznikaly pouze pocty retru.
Jen jich bylo výjimečně mnoho. Hlasování akademie se nakonec smrsklo na to, která ze dvou nejlepších glorifikací starých mistrů má nárok na prestižnější kategorie. Trochu se zapomnělo, že se loni filmaři víc než často věnovali ještě jednomu tématu. Zneužití moci a obětem, které bojují o důstojnost.
Herec Jean Dujardin se mazlí se svým Oscarem za hlavní mužkou roli ve filmu Umělec.
Patří sem třeba tísnivý snímek Albert Nobbs. Glenn Closeová (nominace za hlavní ženskou roli) v něm hraje ženu, kterou okolnosti donutí převzít mužskou roli a pracovat v převleku číšníka. Kdyby to bylo naopak, možná z toho mohla být pěkná komedie. Režisér Rodrigo García ale natočil alarmující příběh o tom, co s člověkem udělá popření vlastní identity včetně sexuální orientace.
Fincherův film Muži, kteří nenávidí ženy si zase zaslouží víc než nálepku dobře sestřihané detektivky. Postava Lisbeth Salanderové (na Oscara rovněž nominovaná Rooney Mara) není jen bláznivou punkerkou, ale bojující obětí sexuálního zneužívání. Scéna, v níž je brutálně znásilňována svým poručníkem, představuje syrovou obžalobu násilí, která vstoupí do dějin filmu.
A do třetice je tu výjimečný snímek Tateho Taylora. Černobílý svět může při prvním ohledání působit jako retro, odehrává se totiž v šedesátých letech. Většina Afroameričanů ale nemá důvod na tuhle dobu vzpomínat s nostalgií. Otroctví bylo ve Spojených státech sice zrušeno už v roce 1865, ale rasismus se z mysli bělochů vykořenit nepodařilo. Obzvlášť na jihu.
84. udílení Oscarů |
Film mississippského rodáka o emancipaci černošských služebných, které se rozhodly ozvat, je naprosto strhující. Taylor ho natočil s upřímným zaujetím pro věc a přinesl naturalistickou zprávu o tom, jak těžké bylo v té době nosit sukni, ať už ji měla ponížená černošská služebná nebo její bílá vládkyně, lapající po dechu ve světě všeobecného pokrytectví.
Jediný Oscar za vedlejší roli pro Octavii Spencerovou je málo. Černobílý svět je ve srovnání s dalšími nominovanými v hlavní kategorii nejlepším filmem minulého roku. Jen prostě nezapadl do škatulky s názvem "nostalgie". Spolu s filmy Albert Nobbs a Muži, kteří nenávidí ženy oživuje téma, které je bohužel stále aktuální. Kdo chce tvrdit, že jsme si snad filmů o násilí na ženách, homofobii a rasismu užili dost, poněkud nezdravě dlí mimo přítomnost.
