Oscarové sochy vroubí dějiště udílení cen Americké filmové akademie

Oscarové sochy vroubí dějiště udílení cen Americké filmové akademie | foto: AP

GLOSA: Oscar pro nejoblíbenější filmy se odkládá, zato ostuda sílí

  • 18
Americká filmová akademie se chová jako hloupý kabinet. V srpnu ohlásila zavedení kategorie Oscarů pro nejpopulárnější snímky, čímž vyvolala vlnu odporu, nyní už po měsíci couvla. Na příštím ceremoniálu prý novinka ještě nebude, protože vyžaduje „hlubší diskusi“.

Přesně tak postupují vlády, které od boku nastřelí bláznivý nápad a když se strhne povyk, zařadí zpátečku s koktavým odůvodněním, že natolik zásadní problematiku je třeba důkladněji prodiskutovat s odborníky, probrat s poslanci,  propočítat, zanalyzovat, zvážit. Jinými slovy tiše a nenávratně shodit pod stůl.

Zpravidla i pohnutky bývají příbuzné. Vlády chtějí posílit rozpočet novou daní, akademici se snažili novou cenou pozvednout setrvale klesající zájem televizních diváků o přenos slavnostního ceremoniálu, tudíž i pád výnosů z reklam.

Proti tak průhlednému pragmatismu se ovšem zcela logicky postaví jejich vlastní lidé, tedy voliči, respektive filmaři.

A do třetice se podobnost nabízí v promyšlenosti takových kroků. Stejně jako předvolební kampaně neřeší, jak sliby hodlají splnit, ani oscarová akademie nebyla schopná vysvětlit, podle jakých pravidel se budou nejpopulárnější filmy nominovat a kdo o nich bude hlasovat, zda akademici, nebo laická veřejnost.

V druhém případě by se ovšem mohlo odborné filmařské společenství klidně rozpustit, protože nejoblíbenější snímky se spočítají v pokladnách kin, a také první varianta naznačuje, že tvůrci za moc nestojí, jestliže nedokážou natočit film, který by splňoval obě kritéria: kvality i obliby.

Ostatně i slova výkonné ředitelky akademie Dawn Hudsonové připomínají jazyk politiků. Její výrok „zaznamenali jsme širokou škálu reakcí“ lze přeložit „všichni nám nadávali“ a „uznáváme potřebu větší diskuse“ znamená, že od dočasného odkladu novinky lze potichu dospět k jejímu vymazání z paměti.

Ovšem dvojitá ostuda - nejprve zbrklý nápad, poté zbrklá kapitulace - hned tak zapomenuta nebude. Možná by si místo schůzování měli akademici projít historii Oscarů, zjistit, kteří vítězové dokázali nadchnout jak filmaře, tak diváky, a zkusit točit podle jejich vzoru. Stačil by třeba Forrest Gump či Casablanca.


Témata: glosa, Oscar