Že se schyluje k malé provokaci, muselo být jasné od okamžiku, kdy se v doposud inteligentním až esejistickém projevu, v němž poměřoval vědu a umění, objevili „ti, kdo rozdávají radost a úsměv“. Taková klišé Zeman obvykle nepoužívá, natož při důstojném státním svátku s udílením vyznamenání.
A když se „radost a úsměv“ dostavily podruhé i potřetí, mohl si člověk odvodit, proč padla zmínka o umělcích, kteří jsou díky velké odezvě označováni za reprezentanty komerční kultury.
Čili, jak řekl ve svém vystoupení Zeman, „dovedeno ad absurdum by nekomerční kultura byla ta, na kterou nikdo nechodí, a nekomerční divadlo to, kde je počet herců vyšší než počet diváků“.
Umělce, které letos vyznamenal, opravdu nelze pokládat za příslušníky klanu tvrdícího, že o diváky či posluchače jim zásadně nejde, že mají vyšší ambice, že slouží vznešenému umění pro umění a že jedna jediná spřízněná duše v prázdném sále je pro ně důležitější než fronty nezasvěcených před ním.
Jistě, ne pro všechny to platí stále a stejnou měrou, nicméně řády se udílejí za zásluhy, tudíž i za minulost. Jestli má Jarek Nohavica nabito pořád, zatímco poslední filmy Zdeňka Trošky již rekordy nelámaly, tedy nerozhoduje. Navíc pěvci Štefan Margita a Eva Urbanová vyrovnali skóre čistě lokálních úspěchů.
V karatelském závěru „připravte se na závist“ Zeman blafoval, sám věděl, že se v reakcích nebudou zpochybňovat profesní výkony Heleny Vondráčkové či Luďka Soboty, nýbrž fakt, že prezidenta nebo jeho někdejší stranu veřejně podpořili. Na druhou stranu, který státník v dějinách odměňoval nepřátele?
Nicméně konkrétní jména, ať si o nich myslí každý svoje, se stala především symbolem hradní provokace proti pokryteckému snobismu. V soukromí si Zeman může číst Shakespeara v originále, zatímco národ hltá televizní estrádu, navenek však vyjádřil respekt i vůči řekněme lidovějšímu vkusu.
Možná tak učinil z důvodů čistě státotvorných, prezident prostě nesmí označit za ignoranta žádného občana, čili ani diváka. Možná si tak chtěl naklonit širší voličskou základnu, možná hodlal pozlobit intelektuální povýšenost takzvané pražské kavárny. Ale docela určitě, komerčně či nekomerčně, se dobře bavil.
