Zpráva o návratu Videostopu, oblíbené filmové soutěže z předrevolučních dob, vyvolala u diváků vlnu nadšení. Není divu, nové televizní formáty se začínají přejídat a také nostalgie je teď v kurzu.
Barrandovské televizi tak v podstatě stačilo vzít osvědčené – moderátora Jana Rosáka nevyjímaje – a vyjet s tím ven. V duchu hesla "kdo nic nedělá, nic nepokazí" se tvůrci rozhodli příliš neexperimentovat a spokojili se s ryze kosmetickými úpravami. Nejvýraznější změnou tak nakonec jsou nový (a nepříliš vydařený) design studia a dotykové displeje místo cvakajících tlačítek.
Videostopu konkuroval večer Českých lvů. Jak vypadal?Česká televize na sobotní večer, kdy měl Barrandovský videostop premiéru, nasadila přímý přenos z Českého lva. A byl překvapivě dobrý. |
Ne že by to byla špatná cesta: rozcupovat dobrý formát na kusy jen proto, aby nepůsobil zastarale, se už v televizní historii mockrát nevyplatilo (ostatně odborníci vědí, že i britská královna je menší "konzerva" než divák se svými návyky a rituály).
U kultu, jímž se Videostop bezesporu stal, je tak jistá míra pokory zcela na místě. Na druhou stranu stejně bláhové, jako měnit zavedené bez rozmyslu, je i opačný pól, absolutní rezignace na invenci. A přesně ta se může barrandovské (ne)novince vymstít.
Takhle to vypadalo dřív: Jan Rosák v pořadu To byl Videostop
Přestože není od věci občas zpomalit a zavzpomínat, přece jen se píše jedenadvacáté století a Vlasta Burian byl hvězdou první poloviny dvacátého. Jinými slovy to, co bavilo nás a naše (pra)rodiče, nemusí bavit generaci X, Y, Z či kdoví jak se oblíbené cílové skupině inzerentů zrovna říká. Chtít po teenagerovi odkojeném Harrym Potterem, aby ho zaujala otázka na padesát let starou pohádku, může jen naprostý idealista.
Kdyby měl hrát Videostop vzdělávací roli, pak je samozřejmě přístup tvůrců na místě, ale sobotní jednadvacátá hodina se považuje za čas vyhrazený zábavě.
Starý mladý Videostop
Nesmíme také zapomínat na kontext. Doba, kdy se Videostop prodral mezi nejoblíbenější formáty, mnoho alternativ zábavy nenabízela, a i když se udržel na špici i pár let po revoluci, nakonec z obrazovek zmizel. Proč? Třeba proto, že už prostě nefungoval. Že potřeboval víc než jenom facelift. Což si tvůrci v roli barrandovských oživovačů evidentně neuvědomili.
Hosté Barrandovského videostopu: (zleva) J. Jirásková, J. Kretschmerová a Z. Troška
Růžovomodré studio a smartphony, o které výherce hraje za pomoci dotekových tlačítek, tak nemění nic na tom, že nový Videostop je ve skutečnosti starý. Jan Rosák ho moderuje stejně (kvalitně) jako před lety, dokonce používá téměř identické věty (fráze "Soutěžící s číslem jedna už ví, ale my si tu krásnou ukázku samozřejmě dotáhneme do konce," rezonuje s naší pamětnickou dušičkou).
Klání se stejně jako kdysi účastní zaměstnanci jedné firmy, soutěžící matou nebo jim napovídají (stále stejní) herci a ani výběr titulů, jichž se týkají kvízové otázky, se neliší od těch, s nimiž jsme si hrávali před lety: nechybí Oldřich Nový, Vlasta Burian či Vladimír Menšík.
Videostop 21. století v podání barrandovské televize
Jako by se v české kinematografii od posledního vysílání nic podstatného neodehrálo. Jistě, dnes dramaturgům komplikuje práci složitá hra s autorskými právy, která v době státních podniků a centrálního plánování neexistovala, ale přesto – na Barrandově se stále ještě najde dost pokladů k odvysílání.
A ještě jedna otázka mi vrtá hlavou: když už se tvůrci rozhodli být starosvětští v obsahu, proč tomu nepřizpůsobili i formu? Když retro, tak se vším všudy včetně dekorací nebo znělky. Takhle je Barrandovský videostop stejný kočkopes, jak tucající technoverze hitů Semaforu z dílny Maxim Turbulenc..
