Vladimír Merta se na cenách Anděl pustil do politiků. | foto: Michal Šula, MAFRA

GLOSA: Andělé porazili České lvy. Muzikanti šetřili časem i aktivismem

  • 211
Jistě, žádné výroční ceny nestrhají žebříčky sledovanosti. Ale v letošním derby filmových Českých lvů s hudebními trofejemi Anděl vyhráli jasně muzikanti. Vidělo je sice méně lidí než Lvy - 357 tisíc, ale zato byli kratší, stručnější a odpustili si plamenná kázání - až na výjimku, která byla namístě.

První výhoda ve prospěch Andělů: jejich moderátor Libor Bouček v úvodu slíbil „méně řečí“ a taky pak nebyl skoro vidět. Druhá výhoda: hráli a zpívali vesměs nominovaní či ocenění, kteří to umějí, nadto šlo o vystoupení z podstaty věci, nikoli o pouhou vycpávku nastavující večer.

A bez programové vaty se zrodila třetí výhoda: šlo to ráz naráz, za osmdesát minut bylo vymalováno. Nikdo nemusel opakovat pokyny z režie - Tečeme, zrychlete to, zkraťte to. Děkovalo se v pár větách a bez výstřelků - kolegům, přátelům, rodině, dětem. Trochu nuda, ale ne nevkus; tradice.

Fotogalerie

Zásadní úlevu přinesl fakt, že téměř vymizel masový aktivismus, který letošní zahraniční epidemii plakátových výlevů přenesl i na České lvy v podobě bitvy za Českou televizi.

Andělské kázání se omezilo na pár zakuklených narážek a na jedno přímočaré vystoupení, které však mělo svůj smysl i oprávnění.

Jednak patřilo písničkáři Vladimíru Mertovi, který nemlčel ani v dobách, kdy k projevu nesouhlasu bylo potřeba skutečné odvahy, jednak se vyjádřil svým uměleckým nástrojem - protestsongem. A že pány Babiše, Putina či Zemana přirovnal k padlým andělům,  je básnická licence; třeba ne z nejvydařenějších, ale vzdálená účelovým petičním archům.

Ne že by ceremoniál nezažil trapné chvilky, třeba výstup Bruna Ferrariho zaváněl úletem z Marsu a občerstvení opisovalo z Oscarů. Ale v nepopulární kategorii televizních přenosů z udílení cen lidem, které běžný seriálový divák těžko rozlišuje, to dopadlo docela slušně.

Ještě do letošního výčtu výročních slavností chybějí divadelní Thálie a knižní Magnesia Litera, ovšem tam už se sotva strhne něco zásadnějšího, co by pohnulo národem, případně jeho žlučí.