A to i navzdory tomu, že ho jako teenagera vyhodili ze školy a že se až v šestnácti letech na hereckém kurzu dozvěděl, kdo to byl Shakespeare. V poslední době je v Česku pomalu víc než doma ve Francii. Jezdí do Prahy i na jižní Moravu, odkud pochází jeho přítelkyně. Velkou slabost má pro českou kulturu. Přátelil se s Milanem Kunderou i Milošem Formanem. Zná české filmy, i ty současné, a některé z nich si zamiloval.
O tom všem jsme si povídali, aniž by se vyhýbal jakýmkoliv tématům. I těm pro něj bolestným. Stranou jsme museli nechat jen jeho soudní jednání ve Francii, protože v době našeho setkání stále probíhalo.
Přečetla jsem si vaši autobiografii Prostě je to tak. Fascinoval mě hollywoodský příběh vašeho života, jak chudý mladík ke slávě přišel. Bylo vám 16. Chodil jste se poflakovat na nádraží a tam se skamarádil s klukem jménem Michel Pilorgé, který odjížděl do Paříže do hereckého kurzu. Nabídl vám, abyste jel s ním. Položil jste si někdy otázku, jaký by byl váš život, kdybyste Michela nepotkal?
Mě ta otázka nikdy nenapadla. Prostě to tak bylo. Na nádraží jsem trávil čas pořád. Cesta do Paříže byla únikový východ. A tak jsem šel, dal pusu mámě, ta se rozbrečela. Nacpal jsem do tašky tři košile, dvoje džíny a naskočil do prvního vlaku do Paříže. Neměl jsem ani na jízdenku.
Je těžké svou svobodu žít. Svobodní vlastně nikdy úplně nejsme, protože jsou za námi pořád politici. A čas od času se objeví diktátor, který vždy udělá to samé, vezme si moc. Pak má strach, že o ni přijde. Snaží se proto, aby tomu za každou cenu zabránil.
