RECENZE: V Afričanovi zvýší Gangster Ka napětí

Pod názvem Gangster Ka: Afričan vstoupí ve čtvrtek do kin volné pokračování příběhu, který se inspiroval případem uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Ústí před jihoafrickým soudem, který o Krejčířově trestu právě nyní rozhoduje.

Příběh Gangster Ka už v českých kinech vidělo přes 140 tisíc lidí, ale na druhý díl s podtitulem Afričan se dá klidně jít i bez znalosti první části. Oba filmy lze hrát samostatně, byť Afričan v úvodu shrne události z minulého finále. Tedy bizarní únik „Káčka“ z jeho vily plné policistů, kdy bos a v teplácích nasedá do limuzíny, aby se vynořil na druhém konci světa.

Gangster Ka: Afričan

65 %

Režie: Jan Pachl

Hrají: Hynek Čermák, Predrag Bjelac, Filip Čapka

Česko, 2015, 100 minut

Streamovací služby: Netflix (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 71 %

IMDb: 6.5

Start Afričana má vůbec slibný spád. Rychle, během titulků najde hrdina nový převlek, doklady i výraz, protože fakt, že musí utíkat, ho vytáčí: to není jeho styl. Navíc si v prvotní fázi exilu „zbudou“ jen Káčko a jeho nejbližší kumpán, tedy Hynek Čermák a Predrag Bjelac, což je herecky nejsilnější a vypravěčsky nejčistší spojení – třebaže, bohužel, se opět dostaví i hlavní kletba předešlého filmu, vnitřní komentář.

Díky cestopisným prvkům se Afričan nadechne obrazově a „Káčkova“ seychelská epizoda se rozvíjí až nečekaně zábavně. Zatímco na české půdě pokračují klišé v čele s policistou zasmušile pokuřujícím na balkoně, v exotickém ráji po spirále kocovin náhle uprchlíka posedne jeho typická činorodost a začne podnikat v dovozu toaletního papíru. Docela zamrzí, když se rozpomene na manželku, protože ženské postavy opět vycházejí matněji; ve „dvojce“ však herečkám konkurují ochotnicky odvedené epizodky cizinců od zahraničních novinářů po typizované figurky z podsvětí.

Bez ohledu na to, nakolik Afričana vnímá jako otisk Krejčíře a coby zcela smyšlenou postavu, vždycky znovu člověka fascinují velikášské způsoby, které „Káčkům“ celého světa procházejí. Čermákův stále surovější bonviván plánuje pády vlád, ekonomik či vojenské převraty s lehkostí, s jakou jiní rozvrhnou leda tak rodinný výlet do zoo. Zároveň však platí, že prostředí organizovaného zločinu od Kamčatky po Hollywood vyzařuje jednotvárnost; zase tu hrají nevěstince a noční kluby, zase s prvním špinavým obchodem přijde první mrtvola, snásledujícím druhá a nekonečná křivka se stahuje do obvyklé smyčky „násilí plodí násilí“. Raubíři jsou od pohledu všichni stejní, tudíž nezajímaví, a s varnou drog přijde odklon od fajnové práce vynalézavého podvodníka v bílých rukavičkách k tuctové hrubé špíně. Což je divácky vzato stokrát viděná nudná řezničina.

Vraždící drony

Čermák naštěstí proměnu svého hrdiny stupňuje s nadhledem včetně zázračného tance mezi kulkami či války nervů s pistolí u hlavy a ležérním „Promiň, brácho“ – i když taková scéna se vyskytuje snad ve všech gangsterkách, naposled v podání Johnnyho Deppa v právě promítaném snímku Black Mass: Špinavá hra, rovněž založeném na skutečnosti. A byť Afričan zvyšuje dávky napětí, než se ve finále rozdrolí, stejně jako pro první díl tu platí, že „kauza Krejčíř“ má jen roli reklamní vějičky na diváky, toužící luštit údajná politická spiknutí v pozadí.

Ostatní bude spíš zajímat, odkdy vraždí české podsvětí pomocí dronů a proč právě tahle „světová“ scéna působí tak neobratně.