Tvář Gabriely Vránové se směsicí křehké líbeznosti a uličnické jiskry si diváci vybaví z Chalupářů, kde si zahrála zakřiknutou ženušku po boku Vladimíra Menšíka, z detektivek Nahá pastýřka a Poklad byzantského kupce, v nichž pátrala se zábavně dychtivou zvídavostí, z historických kronik Sňatky z rozumu nebo F. L. Věk, ale v jiné poloze i z role učitelky v novodobé sáze My všichni školou povinní.
Méně už se ví, že hlasem herečky, která zemřela po těžké nemoci ve věku 78 let, mluví Magda Vášáryová v Markétě Lazarové či slečna Marplová v televizní sérii podle případů Agathy Christie. Že ve Zkrocení zlé ženy Vránová dabovala Elizabeth Taylorovou, v Afričanovi Catherine Deneuve a ve filmu Mustangové Marilyn Monroe. Však také získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu i cenu Prix Bohemia udílenou za herecké výkony v rozhlasu.
Paradoxně asi vůbec nejméně lidí má povědomí o tom, co sama Gabriela Vránová milovala nejvíce: o její recitační dráze. „To nejsou jen básničky, nýbrž způsob vnímání světa,“ vysvětlovala své neúnavné hledání krásy nositelka Křišťálové růže za umělecký přednes. Ostatně vlastní dráhu obsáhla právě v dokumentu s názvem Království poezie, do něhož se vedle hereččiných kolegů Viktora Preisse či Luďka Munzara vešli i muzikanti Jarek Nohavica nebo Jiří Pavlica a který je rámován jejím rodným Slovenskem.
Přes půl století strávila Vránová v pražském Divadle na Vinohradech, které nazývala „tím sladkým i hořkým trápením“ a kde uchvátila jako Nora, Antigona i Maryša. Navíc učila na konzervatoři a psala. Literární sklony zdělila po svém otci, katolickém básníkovi Jaroslavu Vránovi; vydala knihu poetických fejetonů a vzpomínek na slavné kolegy nazvanou Magnetický vítr, za popularizaci děl významných spisovatelů dostala Cenu Karla Čapka.
V lyrickém dokumentu Království poezie se verše přirovnávají k brýlím, kterými se můžeme dívat na svět kolem sebe. Gabriela Vránová takové brýle nosila po celý svůj život s radostí a s pevným přesvědčením, že básníky potřebujeme v každé době.
