RECENZE: Tichá samota na skále. Oscarový dokument nabízí čistý zážitek

Nahoře maličký červený bod uprostřed obřího žulového masivu, dole člověk odvracející se od kamery; bojí se i dívat. Oscarový dokument Free Solo si velké plátno zaslouží.

Z filmu Free Solo | foto: Artcam Films

Ačkoli „úředně“ dostali Oscara producenti snímku, z nichž Jimmy Chin a Elizabeth Chai Vasarhelyiová jej i režírovali, zjevně cenu vybojoval hlavně jejich hrdina, horolezec Alex Honnold, který sám a bez jištění zdolal devítisetmetrovou skálu El Capo.

Podoba časosběrného vyprávění o splnění riskantního snu má jinak poměrně tradiční tvar – tedy s výjimkou strhujících záběrů Yosemitského národního parku od duhových vodopádů až po strmé štíty, ať je snímá snad ještě odvážnější mistr obrazu na laně, či kamery řízené dálkově, aby Honnolda nerušily. Ale právě jeho nadlidské soustředění, kdy musí držet v paměti milimetrově nazkoušené kroky, stupňuje ve finále adrenalin až k závrati.

Ovšem Honnold je vděčným objektem i na pevné zemi, kde absolvuje přednášky, rozdává podpisy, kupuje ledničku nebo si nechává vyšetřit mozek na důkaz, že není šílenec. „Brutálně upřímný“, jak uznává jeho přítelkyně smířená s tím, že bude v partnerově životě vždy stát až na druhém místě. Plachý sólista už od dětství, kdy začal lézt sám, aby nemusel s nikým mluvit. Horský poutník žijící celé roky v dodávce, kam přítelkyni pustí, protože „je malá, nezabere moc místa“.

Free Solo

75 %

USA, 2018, 100 min

Režie: Jimmy Chin, Elizabeth Chai Vasarhelyi

Hrají: Alex Honnold, Jimmy Chin, Tommy Caldwell, Cheyne Lempe, Mikey Schaefer, Sanni McCandless, Dierdre Wolownick, Peter Croft, Mark Synnott a další

Kinobox: 79 %

IMDb: 8.1

Člověk uznávající svou posedlost, ale bez emocí. Tragické pády kolegů glosuje „To se stává“ a vlastní vědomí rizika slovy „Trénuju tak dlouho, dokud nepřestanu mít strach“. Když se při prvním pokusu ještě za tmy ozve z vysílačky „Nejde to, končím“, v Honnoldově týmu zazní: „Takže přece jen má taky nervy.“

Zato při druhém výstupu lezcovu vnitřní pohodu a nekonečnou svobodu pociťuje i divák: osamělý balet ve svislé poloze, jeho dech a jinak ticho, jako by byl jediným živáčkem na celé planetě. Věrný, čistý fyzický zážitek, jaký v éře digitálních triků fascinuje dvojnásob.

I když nevděčník, sotva si vydechne, začne ve sportovním zázraku šťourat: Jasně, smekám, ale jak se potom dostal zpátky dolů?