Po triumfu přišla smrt. Šumavský poustevník František Klišík se stal jednou z hvězd letošního karlovarského festivalu. Pár hodin poté, co zde dokument o něm a jeho bratrovi získal hlavní cenu, však překvapila zpráva, že zemřel. Završil se tak neobyčejný život člověka, který chtěl být vždy v „odboji proti něčemu“.
František Klišík a jeho bratr Ondřej se narodili 3. května 1963 v Prachaticích. Jejich rodiče byli Slováci z rumunského Sedmihradska, kteří se přistěhovali do československého pohraničí vylidněného po vyhnání Němců. Usadili se ve Stögrově Huti, kde žili bratři Klišíkovi dosud.
Doma mluvili slovensky, česky neuměli a po škole chodili pást krávy. Ve škole pak kvůli tomu zažívali šikanu.
„V první a ve druhé třídě jsme byli úplně separovaní, nikdo se s námi nechtěl bavit. Děti umí být kruté. Stávalo se, že nás celá třída honila po Volarech. Pak jsme se naučili bránit,“ řekl pro Paměť národa František Klišík, který byl i s bratrem považován za „nezvladatelného“ a jejich rodiče holdující alkoholu se stali předmětem zájmu sociálních pracovnic. Matka dokonce musela do protialkoholní léčebny, aby o syny nepřišli.
Zemřel hrdina vítězného dokumentu z Varů, policie ho našla v rybníce u Prahy |
Bratři Klišíkovi dvakrát propadli, školu opustili v sedmé třídě a vyučili se zedníky. František Klišík pak pracoval v panelárně na pražském Zahradním Městě. V Praze poznal autory disentu, filozofa Jana Patočku, spisovatele Egona Bondyho, kapelu The Plastic People of the Universe. Velký vliv na něj měl Formanův film Vlasy. „Prvně jsem viděl ‚Háro‘ ještě před vojnou, tam to začalo, ten vzdor vůči mainstreamu, establishmentu. V Praze po vojně už jsem do toho vklouzl, potkal lidi, se kterými jsme dodnes kamarádi,“ vzpomínal. Bylo pro něj náročné pochopit Patočkovy knihy, ale četl, chápal a sám začal psát básně.
„Hospody byly moje univerzita. Máničky – to nebyli manekýni jako dneska, byl to odboj,“ říkal František Klišík. Chartu 77 nepodepsal, protože se lidi „podpisem chlubili“ a místo toho podepsal manifest Hnutí za občanskou svobodu, které požadovalo vznik pluralitní demokracie, drobného a středního podnikání a ochranu životního prostředí.
Bratři Klišíkovi a režisér Miro Remo na červeném koberci před premiérou dokumentu Raději zešílet v divočině (10. července 2025)
V roce 1987 se kvůli neshodě s přítelkyní vrátil na Šumavu, kde pracoval na pile a přišel o ruku. „U pily už jsem měl hromadu dřeva, ucpala se násypka. Řekl jsem si: ‚Tak ten klacek, který ji ucpal, vytáhnu. Když budu opatrný, nic se mi nestane. Udělalo to cink, myslel jsem, že klacek projel pilou. Chci se opřít a nejde to, místo ruky jsem měl takové dlouhé šlachy,“ popsal.
O dva roky později už pomáhal zakládat Občanská fóra ve městech a vesnicích regionu. Státní bezpečnost si na něj vedla svazek „Huť“ a prověřovala ho. Lidé se mu vyhýbali.
„Kdo si pamatuje revoluci, ten ji nezažil,“ říkal o 17. listopadu 1989, kdy vedl protesty na náměstí v Prachaticích. „Jsem ostýchavý a trémista, ale vylezl jsem na kašnu a zakřičel: ‚Nebojte se, jdeme na ně!‘“
Odešel jako prokletý básník. Spisovatel Palán o nečekané smrti svého poustevníka |
Po revoluci ovšem politiku opustil. „Už nás nepotřebovali, vystačili si sami. Najednou jsem si uvědomil, že moje role v této revoluci byla být v odboji, být proti něčemu. Když se to legalizovalo, přestal jsem na schůze chodit. Pak jsem se styděl před Havlem, říkal: ‚Nesmíme couvnout,‘ a já jsem couvl. Ale jinak jsem ani nemohl. Člověk, který vyjde ze sedmé třídy, nemůže dělat žádnou veřejnou funkci,“ mínil.
S bratrem žil dál v rodném domě ve Stögrově Huti, přivydělával si jako zedník, pořádal tu občasné koncerty a výstavy, psal básně. Neuzavíral se před světem. Cestoval a poznával jiné kultury. Navštívil Spojené státy, Mexiko i Indii. V roce 2018 se stali s bratrem hrdiny knihy Aleše Palána o šumavských samotářích s názvem Raději zešílet v divočině.
Jejich rozhovor je jedním z několika Palánem zaznamenaných setkání s těmito novodobými poustevníky. Spolu se spisovatelem jejich život dokumentoval i fotograf Jan Šibík. Jeden z bratří se dokonce dostal na obal oceňované a prodávané knihy.
Ta se stala základem filmu oceněného na karlovarském festivalu. Režisér Miro Remo si pro svůj dokument z rozhovorů nakonec vybral právě bratry Klišíkovy, kteří se minulý čtvrtek osobně zúčastnili premiéry na MFF Karlovy Vary. V sobotu pak snímek vyhrál hlavní cenu. A v neděli ráno překvapila zpráva o smrti jednoho z hrdinů.
