Mezi herci se o Františku Filipovi traduje, že to byl nejlaskavější český režisér. Na place se nikdy nevztekal, i když zapomněli text, ani jim důrazně nepředváděl, jak mají roli přesně hrát. Proto s ním snad každý chtěl pracovat. Zřejmě i díky tomu mohl za svoji kariéru natočit přes 600 filmů, seriálů a televizních pořadů. Řada z nich patří do filmařského stříbra, třeba Ikarův pád, Kočár nejsvětější svátosti, F. L. Věk, Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto… Režisérská legenda odešla ve věku 90 let.
Víte, že jsem v posledních letech narážela na vaše jméno, když mi na vás v rozhovorech pěli chválu vaši bývalí filmoví svěřenci? To se se krásně poslouchá. Jen mě chvalte, přitlačte. Kdo z nich si na mě vzpomněl?
Naposledy to byla Jiřina Bohdalová. S tou jsem toho zažil spoustu. Jiřinku jsem zmerčil ještě při studiu FAMU. Spolužák Ivo Paukert ji obsadil do svého studentského filmu a já mu vypomáhal jako asistent režie. Vzpomínám si, jak jsem ji poprvé uviděl. Natáčelo se v Praze na Jungmannově náměstí a byl tam kiosek, u kterého stála mladinká Jiřina a měla v ruce buřta s hořčicí. Jedla s chutí a se stejným zápalem potom vletěla i na plac. Vždy dělala všechno na sto procent. Odjakživa chtěla hrozně moc hrát, a kdykoliv jsem ji obsadil, vyplatilo se mi to. Jenže ona by ráda byla ve všem, a to vůbec nemyslím záporně.
Párkrát jsem ale udělal něco s Janou Hlaváčovou, ta mi hodně sedla. Točil jsem s ní třeba Ikarův pád, kde hrála manželku Ládi Menšíka. A ten film se lidem moc líbil. Jenže pak jsem potkal Jiřinku a ona se mě zeptala: „Tak co? Jak se ti na mě kašle?“ Přišlo jí blbý, že dělám s někým jiným věci, ve kterých by byla určitě taky výborná. Přitom i ona točila s mnoha jinými režiséry.
„Že jsem byl laskavý k hercům? To byla ode mě taková chytristika. Já jsem to předstíral. Za to nemůžu. Dobře předstírat se musí umět.“
František Filip
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
