Cena primátora připadla Rowanu Atkinsonovi za titulní roli ve filmu Johnny English, cena ředitele festivalu Róbertu Koltaiovi za maďarské Prvomájové šílenství. Pět českých a sedm evropských děl vidělo za týden šest tisíc diváků. Na prvé místo dali Kameňák, na druhé Good bye, Lenin!, na třetí Pupendo.
Náš film za nostalgii nemůže, říká Bernd Lichtenberg
Nejobletovanějším zahraničním hostem Festivalu evropských filmových úsměvů, který skončil v sobotu v Mladé Boleslavi, byl scenárista vítězné komedie Good bye, Lenin! Bernd Lichtenberg. Sedmatřicetiletý rodák z Kolína nad Rýnem napsal spolu s režisérem Wolfgangem Beckerem příběh o dětech, jež kvůli matčině zdraví předstírají, že východní Německo stále žije.
Nejste už unaven neustálými otázkami na nostalgie po NDR?
Někteří novináři píší, že náš film vlastně spustil tu vlnu nostalgie po NDR, které jsme nyní v Německu svědky. Na třech či čtyřech televizních kanálech třeba běží seriál, kde se oživují různé reálie NDR. Ale film Good bye, Lenin! nikdy nostalgický být nechtěl. Jeho hrdina neoživuje iluzi NDR z důvodů stesku po starých časech, ale proto, že chce pomoci nemocné matce.
Neinspiroval vás částečně Kusturicův snímek Underground, v němž také jde o vytváření iluze již neexistujícího světa?
Určitě, idea tohoto filmu mi běžela hlavou. Námět je podobný.
Sám pocházíte ze západního Německa. Jak jste dokázal vystihnout atmosféru části země, ve které jste nežil?
V roce 1990 jsem žil v Západním Berlíně, právě v době, kdy jsem byl stejně starý jako hrdina příběhu Alex. Podrobnosti o životě v NDR jsem před začátkem práce na scénáří získal rozhovory s lidmi, sledováním filmů a pročítáním dobových materiálů.
Smějí se diváci ve východní a západní části Německa jiným věcem?
Film jsem viděl v Berlíně, kde je publikum tak promíchané, že to nešlo zjistit. Ale když Alex oznamuje, že přišel dopis ze Zwickau, všichni východní Němci vědí, že to znamená vyřízení žádosti o trabanta. Západním Němcům to dojde později. Podobně je rozdíl znát u postavy kosmonauta Jähna, kterého na Západě skoro neznají, zatímco pro východní Němce byl velkým hrdinou.
V Německu film sbírá všemožné ceny. Jak se mu daří v zahraničí?
Výborně. Běží v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Francii, Británii. V Paříži vedl návštěvnost před všemi hollywoodskými filmy a v Anglii ještě žádný německý film neměl takový úspěch. Dokonce je prodán do USA, kde bude bojovat o Oscara.
Je pravda, že představitel hlavní role Alexe Daniel Brühl se stal velkou hvězdou a v současné době si diktuje velké honoráře?
O tom nic nevím. Opravdu nemohu říct, nejsem jeho agentem.
Nepřemýšlíte o pokračování filmu?
V žádném případě. Už kvůli jeho závěru. Umím si představit další spolupráci s Beckerem, ale konkrétní plány zatím nemáme.
Náš film za nostalgii nemůže, říká Bernd Lichtenberg
Nejobletovanějším zahraničním hostem Festivalu evropských filmových úsměvů, který skončil v sobotu v Mladé Boleslavi, byl scenárista vítězné komedie Good bye, Lenin! Bernd Lichtenberg. Sedmatřicetiletý rodák z Kolína nad Rýnem napsal spolu s režisérem Wolfgangem Beckerem příběh o dětech, jež kvůli matčině zdraví předstírají, že východní Německo stále žije.
Nejste už unaven neustálými otázkami na nostalgie po NDR?
Někteří novináři píší, že náš film vlastně spustil tu vlnu nostalgie po NDR, které jsme nyní v Německu svědky. Na třech či čtyřech televizních kanálech třeba běží seriál, kde se oživují různé reálie NDR. Ale film Good bye, Lenin! nikdy nostalgický být nechtěl. Jeho hrdina neoživuje iluzi NDR z důvodů stesku po starých časech, ale proto, že chce pomoci nemocné matce.
Neinspiroval vás částečně Kusturicův snímek Underground, v němž také jde o vytváření iluze již neexistujícího světa?
Určitě, idea tohoto filmu mi běžela hlavou. Námět je podobný.
Sám pocházíte ze západního Německa. Jak jste dokázal vystihnout atmosféru části země, ve které jste nežil?
V roce 1990 jsem žil v Západním Berlíně, právě v době, kdy jsem byl stejně starý jako hrdina příběhu Alex. Podrobnosti o životě v NDR jsem před začátkem práce na scénáří získal rozhovory s lidmi, sledováním filmů a pročítáním dobových materiálů.
Smějí se diváci ve východní a západní části Německa jiným věcem?
Film jsem viděl v Berlíně, kde je publikum tak promíchané, že to nešlo zjistit. Ale když Alex oznamuje, že přišel dopis ze Zwickau, všichni východní Němci vědí, že to znamená vyřízení žádosti o trabanta. Západním Němcům to dojde později. Podobně je rozdíl znát u postavy kosmonauta Jähna, kterého na Západě skoro neznají, zatímco pro východní Němce byl velkým hrdinou.
V Německu film sbírá všemožné ceny. Jak se mu daří v zahraničí?
Výborně. Běží v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Francii, Británii. V Paříži vedl návštěvnost před všemi hollywoodskými filmy a v Anglii ještě žádný německý film neměl takový úspěch. Dokonce je prodán do USA, kde bude bojovat o Oscara.
Je pravda, že představitel hlavní role Alexe Daniel Brühl se stal velkou hvězdou a v současné době si diktuje velké honoráře?
O tom nic nevím. Opravdu nemohu říct, nejsem jeho agentem.
Nepřemýšlíte o pokračování filmu?
V žádném případě. Už kvůli jeho závěru. Umím si představit další spolupráci s Beckerem, ale konkrétní plány zatím nemáme.
