Stejně jako se kilo pomerančů v celku nevejde do vinné skleničky, nevměstná se osm set stran románu do zhruba dvouhodinového filmu. Obojí se musí odšťavnit, aby se do požadovaného objemu (nebo chcete-li délky) vešlo. Zatímco v případě pomerančů je výsledný produkt zřejmý, u snímku jde o variantu vybranou z obrovské škály možností. Proto je jasné, že výsledek zdaleka nemusí chutnat všem.
Proč pláče režisér?
Koneckonců spisovatelka Rowlingová filmařům se svými stále objemnějšími díly potterovské ságy práci neusnadňuje. Scenárista Michael Goldenberg tak musel v případě pátého filmu Harry Potter a Fénixův řád, který se objeví v českých kinech 19. července, udělat opravdu značné škrty a změny.
"Rozhodli jsme se, že se budeme soustředit především na Harryho vývoj, na jeho emoce a okolnosti, které je provází," vysvětlil na předpremiérové tiskové konferenci Goldenberg. "S tím je však spojená i ztráta spousty nádherných aspektů z knihy," podotkl. Tuto ztrátu doslova oplakal i nový, v pořadí čtvrtý režisér filmového Harryho Pottera, David Yates, který je velikým fandou čarodějnického učně.
"Co se týče rozsahu, jsou možnosti filmu omezené, a tak musíte přijít chtě nechtě o momenty, které v knize opravdu milujete. A to bolí," říká Yates.
Film jde vlastní cestou
I když filmovou verzi spisovatelka schvaluje, opravdu zarytým fanouškům Harryho Pottera může film připadat jako jedna velká zkratka. Epizodní události či postavy se do snímku vůbec neprodraly anebo se objevují v úplně jiných souvislostech. Ani důležité figury nemají prostoru nazbyt.
A nejde jen o ně. Jako by se tvůrci drželi klíčových dějových momentů a nejzábavnějších hlášek knihy a to osladili některými spisovatelčinými kouzelnými nápady - ač někdy v úplně jiném kontextu, než jaký J. K. Rowlingová uvedla v předloze.
Filmový jazyk jednoduše používá odlišné vyjadřovací prostředky a jde si tak trochu vlastní cestou. Co se vizuální stránky týče, má však opravdu co nabídnout.
