Je krásný jarní den roku 1948 v Kutné Hoře, stojí ve scénáři. Ve skutečnosti se první klapka hraného životopisu Emila Zátopka odehrála na stadionu v Březnici u Příbrami, a kdo nemusel před kameru, choulil se v zimní bundě.
Šup šup za plešounem
Ostatní včetně početného komparzu se o pauzách halili do dek, ale naostro už se jelo v dobových kostýmech od lehkých šatů až po trika a trenýrky atletů, v nichž drkotala zuby i Martha Issová. „Já mám přece jen výhodu,“ uznával Václav Neužil v soupravě s nápisem ATK – Armádní tělovýchovný klub byl předchůdcem Dukly, v níž coby Emil Zátopek přebíral vítězný pohár. Zatím jenom na domácí půdě, zato kytici mu předala budoucí osudová žena jeho života. Kupodivu zdráhavě a viditelně nerada.
„Ale tak to opravdu bylo, Dana Zátopková mi to podrobně vyprávěla,“ líčí režisér David Ondříček. „Nechtělo se jí, Zátopek už byl docela slavný, styděla se, až kamarádky ji k tomu postrčily. Proto mu také řekla, ať jí kytku vrátí, až příště vyhraje ona. Na dalších závodech jí Zátopek kytici opravdu vrátil a teprve tehdy mezi nimi přeskočila jiskra. V říjnu téhož roku se vzali.
Právě scéna seznámení se několikrát opakuje. Když se chystá záběr tribuny ověšené dobovými reklamami na hašlerky či loterijní los od Lišky, jde se Neužil proběhnout, také Issová pro zahřátí poklusává, ale neztrácí dobrou náladu. Scénu, v níž ji kolegyně pošlou s rudými a bílými karafiáty k Zátopkovi se slovy „Šup šup za plešounem“, zakončí herečka již mimo kameru žertem na adresu svého režírujícího manžela: „Poslali mě za vámi, pane!“
Oba herci se shodují, že právě sdílený smysl pro humor byl součástí spokojeného manželství. „Navzájem se často a s potěšením popichovali, Zátopek měl humor rád a lidé tvrdili, že v jeho společnosti jim bylo prostě dobře,“ potvrzuje Neužil, jenž v roli sice dává přednost sprintu, ale objevil už i kouzlo osamělosti běžců na dlouhé tratě.
Issová, která už hází oštěpem přes dvacet metrů, je zase vděčná, že mohla se Zátopkovou mluvit osobně. „Vyptávala jsem se jí na spoustu věcí a vedly jsme spolu dokonce takřka filozofický hovor na téma, proč film o Zátopkovi vlastně dneska točit,“ vykládá herečka.
Také podle Ondříčka představuje humor podstatnou složku snímku. „Nechci vytvořit mramorový pomník, spíše příběh ve stylu Forresta Gumpa, přirozený a vyprávěný jakoby lehkou rukou – což je nejtěžší.“ Přiznává sice, že na úvodní natáčecí den přerušovaný deštěm si vzal trochu velké sousto, nicméně spoléhá na sehraný štáb svých snů v čele s kameramanem Štěpánem Kučerou. „Je v tom trocha symboliky, můj táta si cenil jeho otce a my se Štěpánem, ač se známe ze školy, jsme se pracovně potkali až nyní,“ dodává syn kameramana Miroslava Ondříčka o synovi jiného mistra filmového obrazu, Jaroslava Kučery.
Nynější předtáčka zabere pět dní, hlavní část natáčení, pro niž produkce nadále hledá atletický komparz, má trvat zhruba od půlky srpna do konce září. Štáb mimo jiné navštíví Louny nebo Brno, kde najde náhradu za dějiště slavného zlatého triumfu Zátopkových v roce 1952, za olympijský stadion v Helsinkách. „Bohužel zrovna prochází rekonstrukcí, takže nás tam nepustili,“ lituje režisér.
Do kin snímek přijde v roce 2020.
