Tvůrci z Nadace Film a Sociologie původně počítali také s portrétem Tomáše Chalupy "od Klause", jenže právě v té době přišel pád Klausovy vlády a Chalupa na čas zmizel z "vysoké hry". Uvažovalo se rovněž o mladé ženě pracující pro Ivana Pilipa: "Jenže, ač odpovídala věkem, vedle těch ostatních kluků působila trochu mateřsky," vysvětluje režisérka, proč slabé pohlaví v dokumentu chybí. Nakonec se výběr ustálil na pětici mladíků. Student práv Jan Kysela vykonával od dvaadvaceti "expertní práci" pro Petra Pitharta: "Patrně shledává mé rady jako ne úplně stupidní," vysvětluje své postavení. Jan Matoušek, od jedenadvaceti člen ODA, coby "vrchní ředitel" nosil ministru Karlu Kühnlovi na služebních cestách i kufry; o své funkci říká: "Co nejmíň politik, co nejvíc úředník." Jeho náhodný jmenovec Vojtěch Matoušek se už ve třinácti letech na mítinku Miroslava Sládka "ztotožnil s jeho politikou", v šestnácti vstoupil k republikánům a stal se Sládkovým asistentem. "S ním jsme měli problém," dodává režisérka na adresu Sládkova pobočníka, "absolvoval jediný den natáčení a pak si hrál na schovávanou, takže tečku za jeho příběhem jsme museli udělat z nahrávky telefonického rozhovoru."
Vzorek uzavírá dvojice "lidí Miloše Zemana", rozdílných povah s rozdílným osudem. Na jedné straně stojí Karel Březina, člen ČSSD hned po osmnáctých narozeninách, jenž brzy postoupil až do předsednictva, a přiznává: "Asi jsem člověk, který chce dělat kariéru." Nyní vede Úřad vlády. A na druhé straně William Pešek, jeden z mála, kdo prý od počátku vsadili na Zemana a vedli kampaň za jeho zvolení do čela strany, později šéf autobusu Zemák, se po vítězných volbách stáhl do soukromé firmy a komunální politiky. "V sociální demokracii došlo k něčemu, čemu jsem chtěl zabránit, ale proti proudu jít nechci," vysvětluje v dokumentu. Ani na předpremiéře filmu, kam přišel z celé pětice jeho hrdinů jako jediný, nebyl o mnoho konkrétnější. Z čeho pramení jeho rozčarování? "Mimo jiné je tu jistý generační problém," říká Pešek vyhýbavě. "Kolegové jako Březina se s tím asi dokáží vyrovnat a přizpůsobit se, já ne, ale nechci naši myšlenku veřejně poškozovat - proto jsem teď v ústraní."
Vzorek uzavírá dvojice "lidí Miloše Zemana", rozdílných povah s rozdílným osudem. Na jedné straně stojí Karel Březina, člen ČSSD hned po osmnáctých narozeninách, jenž brzy postoupil až do předsednictva, a přiznává: "Asi jsem člověk, který chce dělat kariéru." Nyní vede Úřad vlády. A na druhé straně William Pešek, jeden z mála, kdo prý od počátku vsadili na Zemana a vedli kampaň za jeho zvolení do čela strany, později šéf autobusu Zemák, se po vítězných volbách stáhl do soukromé firmy a komunální politiky. "V sociální demokracii došlo k něčemu, čemu jsem chtěl zabránit, ale proti proudu jít nechci," vysvětluje v dokumentu. Ani na předpremiéře filmu, kam přišel z celé pětice jeho hrdinů jako jediný, nebyl o mnoho konkrétnější. Z čeho pramení jeho rozčarování? "Mimo jiné je tu jistý generační problém," říká Pešek vyhýbavě. "Kolegové jako Březina se s tím asi dokáží vyrovnat a přizpůsobit se, já ne, ale nechci naši myšlenku veřejně poškozovat - proto jsem teď v ústraní."
