Mezi dvěma vrstevníky, kterým sebestylizace do rolí hravých exotů činí zjevně potěšení, samosebou odpadá vzájemné opatrné kroužení. Chaunův údiv „Ty vole, ty jsi mladší než já?!“ zní stejně upřímně jako Doležalovo přiznání, že film o něm je „pro nás narcisty potvrzením vlastní důležitosti“.
A není to zdaleka jediný bonmot, který z úst aktéra zazní, včetně výroku, že „z heroinu se dá vystoupit, kdežto z chtivosti po ženách vyléčí jenom stáří“. Pokrytectví se nekoná, naopak Doležalova nálepka „zhulenej“ představuje jeden z pilířů zpovědi bojovníka za legalizaci marihuany.
Přizná zklamání, že se ho nikdo nezastal, když byl obviněn z propagace drog, svůj vztah k ženám líčí v detailech, za které feministky upalují, přijme žerty jako ukázku vlastních spermií. Ale také se ocitá na hraně pózy, když na otázku, co se ve filmu nemá objevit, začne vytahovat minulost vlastních rodičů.
Proč svolil k osobní prezentaci, dává Doležal jasně najevo. Záhadnější je, proč se snímku ujal Chaun - tedy do chvíle, než si začnou povídat o karmě, osvícení, o východních filozofiích, kde najdou společné téma. Vůbec nejzajímavější je pak jejich vášnivá polemika o právu na sebevraždu.
Pokud spolu debatují dva inteligentní, jakkoli okatě nonkonformní lidé, nevadí, že jde o menšinovou záležitost, již více docení příslušníci stejného prostředí. Ale Nepřesaditelný! je současně až křiklavou reklamou jednoho časopisu, potažmo vydavatelství, a jako takový patří spíš na firemní večírek než do kin.
