RECENZE: Fascinace smrtí. Tarantinův herec doprovází pacienty do hrobu

Nemá herecké školy a měří jen metr sedmdesát, přesto Tim Roth, dvorní herec Quentina Tarantina, dokazuje každou rolí, že je doopravdy velký hráč. Včetně novinky našich kin, snímku Chronic.

Mexický režisér Michel Franco vyhrál se svým příběhem Chronic loni v Cannes cenu za nejlepší scénář, ale Roth by si trofej zasloužil neméně. Dosud sbíral nominace spíš ve vedlejších rolích včetně oscarové šance za postavu Cunninghama z dramatu Rob Roy, ovšem ve filmu Chronic má úlohu nejen hlavní, nýbrž při veškeré výrazové střídmosti naprosto dominantní, klíčovou, rozhodující – až se zdá jediná.

Chronic

60 %

Mexiko / Francie, 2015, 93 min

Režie: Michel Franco

Hrají: Tim Roth, Elizabeth Tulloch, Michael Cristofer, David Dastmalchian

Nicméně oscarová příležitost ještě může přijít, neboť po dlouhé festivalové pouti snímek ve Státech teprve koncem září oficiálně startuje. Míří do omezeného počtu tamních kin a zjevně ani u nás nebude masovým lákadlem. Vypráví totiž o hrdinovi, jehož fascinuje umírání.

Málokterý divák asi míří do kina, aby sledoval poslední utrpení těžkých pacientů bezmála v přímém přenosu, Roth však zosobňuje důvod, proč podvědomou nechuť potlačit. Jeho ošetřovatel je klasický muž s tajemstvím: od každodenního sledování nic netušící dívky po sbírku fotografií, ale hlavně v chorobné posedlosti svou profesí.

Nemohoucí rozbolavělé klienty zvedá, myje, vodí, baví, krmí, hlídá ve spánku, upravuje po smrti, doprovází až na hřbitov. Je nekonečně klidný, věcný, něžný, oddaný – dokonce natolik, že se příbuzným umírajících jeví jako podezřelý.

Franco vypráví minimalisticky, téměř dokumentárně, bez hudby, pouze s reálnými zvuky. A Roth jeho tichým světem prochází jako nenápadně civilní, samotářský nositel záhady udržující diváka v nejistotě. Proč se vydává za vdovce po jedné své pacientce, proč se projektuje do života jiného svěřence – architekta, kterému dopřává neškodné spiklenectví nad pornofilmy?

Ne, není to příjemná podívaná, když starší ženě po chemoterapii hanbící se za své zvratky vlídně nabízí „Chcete sprchu?“ a slyší „Chci umřít.“ Přesto zvědavost člověku nedá, aby s Rothovým hrdinou a s jeho chronickou, nikoli však okatou obsesí nevytrval přes poněkud banální odhalení jeho minulosti včetně rodinných vazeb až k rozuzlení, které část publika vykolejí.

Kromě příběhu zosobňuje Chronic ještě jednu zajímavost: celistvost zážitku nikterak nenarušuje jeho nadnárodní zázemí. Přitom film má jasný rukopis mexického tvůrce, ale hovoří anglicky, peníze na něj dali koproducenti z Francie, natáčel se v Los Angeles a své uznávané jméno coby záštitu mu poskytl londýnský rodák Tim Roth.