RECENZE: Will Smith v chatrči. Hraný remake Aladina je ryzí Bollywood

Po animované pohádce Aladin přichází její hraná verze. Slabší, ale pořád únosná, hlavně díky taneční a gymnastické podívané.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Kniha džunglí, Kráska a zvíře, Dumbo; značka Disney zkrátka převádí své animované hity do hrané podoby ve velkém i navzdory riziku, že nikdy nemohou dosáhnout původního kouzla kreslené fantazie bez hranic. Platí to též pro věrný remake Aladina z roku 1992.

Věrný je možná ještě slabé slovo. Hraná novinka kin přebírá zápletku, kulisy, postavy i rekvizity od polidštěného létajícího koberce až k podobě kouzelné lampy. Dokonce i Will Smith v roli džina vzdává poctu Robinu Williamsovi, jehož hlasem mluvil animovaný předchůdce, navíc tady zazní nové verze původních písní, k nimž jejich autor Alan Menken připsal ještě dvě premiérové – popravdě, ani nemusel.

Hlavní odlišnost od originálu tedy vedle herců obstarávají triky, které při džinových hraných kouzlech těší, v tuctové digitální zlověstnosti temného finále naopak otravují. Paradoxně nejlépe nakonec dopadly v podstatě realistické pasáže z prostředí, které má režisér snímku Guy Ritchie podle vlastních slov nejraději, tedy ze světa pouličních zlodějíčků.

Barvitý orientální trh, jeho hemžení, chutě a vůně, uličky, průchody, kouty, krámky a střechy umožňující vpravdě kaskadérské úniky. To je půda, na níž se titulní hrdina chová s podobně rošťáckou přirozeností jako Belmondův král podsvětí Cartouche – ostatně Aladinův představitel, kanadský herec egyptského původu Mena Massoud, je slavnému Francouzi v jistých okamžicích trochu podobný.

A choreografie krkolomných honiček jako by propojovala grácii Tří mušketýrů se slunečnou náladou Milionáře z chatrče. Protože byť se stokrát zdůrazňuje arabský základ pohádkového přístavního města Agrabahu (točilo se dílem v britských ateliérech, dílem v jordánské poušti), po stránce filmařského stylu představuje Aladin ryzí indický Bollywood.

Aladin

60 %

USA, 2019, 128 min

Režie: Guy Ritchie

Scénář: John August, Guy Ritchie

Hrají: Mena Massoud, Will Smith, Naomi Scott, Marwan Kenzari, Navid Negahban, Alan Tudyk, Billy Magnussen, Nasim Pedrad, Kamil Lemieszewski, Numan Acar, Joey Ansah, Will Blagrove

Samozřejmě děti, kterým je pohádka určena především, geografické přesahy neřeší. Pro ně mají vedle mrštného mladíka a ztepilé princezny v podání Naomi Scottové největší přitažlivost zvířata: chmatákova opička, princeznin tygr, zlosynův udavačský papoušek, jakož i sloni či velbloudi, vyjímající se tak majestátně v písečných dunách.

Naproti tomu dospělý divák nedostane nic překvapivého, co by nečekal, leda až nadmíru zdůrazňovaný a opakovaný feministický motiv. Na džina dlouho čeká, ale s ním přijde sólová estráda, při muzikálovém výstupu je Will Smith očividně ve svém živlu – jako rozený pouťový vyvolávač, který k rozšafné konverzaci labužnicky usrkává martini.

Velkorysý rozpočet snímku se naštěstí neutopil jen v trikových studiích. Triumfální příjezd domnělého prince k sultánově paláci předvede doslova omračující výpravu i rytmus na způsob karnevalového průvodu v Rio de Janeiru a „namlouvací“ Aladinův tanec postupující od neohrabanosti k akrobacii dává hollywoodské produkci v britské režii další bollywoodské razítko.

Prostě hraný Aladin se čestně umístil na spirále někde pod animovanou legendou, ale nad jejími seriálovými odvozeninami.