Příběh, ve kterém lidstvo čelí globální katastrofě apokalyptických rozměrů, je zatím nejvelkolepějším počinem, do kterého se Emmerich pustil. Přitom s destrukcí planety už zkušenosti má, například ve filmu Den poté jí nechal téměř celou zamrznout.
"Našim cílem je dosáhnout toho, aby divák nedokázal rozlišit, co jsme opravdu postavili a co je vizuální efekt, vyrobený v počítači," vysvětluje výtvarník filmu Barry Chusid.
Marc Weigert, který zastával role vedoucího týmu vizuálních efektů a koproducenta, přitakává - podle vlastních slov se s podobným projektem ještě nesetkal, byť už s Emmerichem pracoval.
"Více než polovinu filmu tvoří vizuální efekty. Máme tu zemětřesení, pukliny v zemi, je zničeno několik měst, povodně, sopečné erupce. Museli jsme studovat a vyvíjet věci, které ještě nikdo nedělal," popisuje Weigert.
"Jak se zlepšuje úroveň vizuálních efektů, zvyšují se i nároky diváků a ti si tak jsou schopni všimnout sebemenšího detailu. Takže jsme nuceni zajistit, že vše, co děláme, bude působit reálně," dodává.
Zemětřesení na vlastní kůži
Natáčení ovšem nebylo jen podřízeno počítačovým efektům a pobíhání před zeleným plátnem, na které se i tak řada věcí musela doklíčovat. Například zemětřesení si herci ozkoušeli na vlastní kůži.
"Potřebovali jsme jedny z největších strojů na výrobu zemětřesení. Na jejich výrobu jsme spotřebovali 500 tisíc tun oceli. Roland chce všechno co nejskutečnější," vysvětluje odborník na speciální efekty Mike Vezina.
Výsledkem byly obří plovoucí desky o rozměrech okolo 750 metrů čtverečních, které simulovaly chvění. Jejich rozměry umožnily na ně umístit i kulisy, auta, náklaďáky i letadla.
"Pohyblivé jeviště umožňuje hercům chodit po zemi, která se skutečně chová tak, jako by s ní zmítalo zemětřesení. Ať udělají cokoliv, ať zahrají cokoliv, uvěřitelněji to už udělat nejde," chválí si Weigert.
I tak se ale specialisté na efekty bez pomoci počítačů neobešli. I když například při generování záběrů rozpadajícího se Los Angeles museli být velmi ostražití.
vše o filmu 2012
Oficiální stránky filmu - ukázky, informace o tvůrcích a hercích, aplikace, odkazy Film 2012 na Facebooku - zajímavosti o filmu, mytologii mayského kalendáře a vše o roce 2012 |
Speciál iDNES.cz"Všechno ostatní v záběru – všechno, co nestálo na pohyblivém jevišti – bylo generované počítačově. Vytvořili jsme všechno, co se hýbe – všechno, co je na té ulici, za ní nebo nad ní, je počítačové. Muselo to mít správné barvy a textury. Lidé Los Angeles znají. Byli tu. Vědí, jak vypadá. Pokud se nám něco nepovede na osvětlení, stínování, texturách, okamžitě si toho všimnete a bude to působit jako videohra. To je něco, s čím se neustále potýkáme," dodává Weigert.
Petabajt informací
Ve filmu skutečně dostane "na frak" celá planeta a zkáza vyvrcholí obří přívalovou vlnou, která zatopí Himaláj. A ta dala tvůrcům zabrat snad nejvíce - podle nich se totiž nic neanimuje tak složitě, jako voda.
"Každý malý detail toho, kudy ta voda teče, musí být pečlivě propočítaný," upozorňuje Weigert. "Když jsme to viděli poprvé, řekli jsme si, že to musí být první upoutávka. Je to tak krásné a tak děsivé," dodává Emmerich.
Suma sumárum, na efektech pro film po celém světě pracovalo více než deset různých firem. Každá z nich poskytla kolem šedesáti až sta lidí, dvě sekvence se dělaly přímo ve studiích Sony Pictures.
"Jenom ty dvě sekvence vyžadovaly přes sto terabajtů diskového prostoru. Pro renderování jsme využili farmu dvou set padesáti počítačů. Ve filmu, jako je tenhle, můžete bez problémů počítat s potřebou zhruba petabajtu informací," líčí Weigert.
A aby se tvůrci vyhnuli tomu, že by jejich dílo o zkáze světa mohl někdo brát příliš vážně, slibují, že film 2012 bude především zábava, než cokoli jiného. "Roland Emmerich je především bavič. Ví, že ať už točí jakýkoliv film, chce, aby si v první řadě našel své diváky, a těmto divákům chce udělat radost," uzavírá Weigert.
