Po vlažném přijetí nesoutěžního zahajovacího filmu Arnauda Desplechina Ismaelovy přízraky, do něhož vážený tvůrce zkusil vtěsnat pět příběhů mísících žánry i odkazy na jeho oblíbené vzory, se z prvních soutěžních děl vylouplo jedno z letošních témat: děti.
Děti, které jako dvanáctiletý Aljoša z filmu Andreje Zvjaginceva Neláska utíkají od rodičů, neschopných lásky a odpovědnosti a posedlých jen hledáním, jak ukojit vlastní konzumní a sexuální potřeby.
Děti, jež se vydávají hledat otce či matku jako v Pavilonu kuriozit v režii Todda Haynese, nebo děti bojující za svobodu a práva zvířat jako děvčátko v jihokorejské moderní pohádce Okja. Právě její projekci provázel největší potlesk, částečně coby důsledek skandálu, který začal už před festivalem.
Příběh o soužití dívky s obřím prasátkem připomínajícím obludnou velikostí spíše hrocha je totiž jedním ze dvou děl společnosti Netlix přijatých do soutěže, přestože jsou určena výhradně pro televizi a internet. Oleje do ohně přilil předseda poroty Pedro Almodóvar prohlášením, že Zlatou palmu podle něj nemůže vyhrát film, který nejde do kin.
Mimořádně zručně a s invencí natočené podívané, jejíž režisér Joon-ho Bong neváhá propojit inspiraci Kiplingem, Spielbergem či Mijazakim ve zdařilou žánrovou směs, však těžko hrozí boj o ceny. To potvrdila i Tilda Swintonová, jež ztvárnila dvojroli sester soupeřících o vliv ve firmě, původkyni nápadu vypěstovat „supervepře“ zdánlivě ekologicky čistě, ve skutečnosti účelově pro zvýšení pozice na trhu. Nejde o víc než zábavnou satiru, jež směsí akce a sentimentu osloví děti i dospělé, byť závěrečné scény hromadného vraždění na jatkách „povoleným“ způsobem leckoho přimějí alespoň k týdnu bez masa.
Konečně naděje
Jistě větší šance u poroty má Zvjagincev, líčící v Nelásce účinnějšími prostředky část společnosti, v níž cit vytlačily znaky blahobytu a lidský kontakt pak sociální sítě, selfíčka, návštěvy fitness či vizážistů. Pravda, rozchod rodičů může poznamenat děti nejen tak ledově sobeckými projevy a křikem, jaké zažívá Aljoša, ale extrémní případ posloužil režisérovi k vyjádření stavu naprosté ztráty naděje a víry ve kdysi uznávané morální hodnoty.
Je zajímavé, že obdobný úmysl přinesl film maďarského tvůrce Kornéla Mundruczóa Jupiterův Měsíc, ale jeho fantaskní příběh unikající do metafory se v Cannes setkal spíše s nepochopením a s odsudky.
Kromě ruského filmu zatím upoutal Pavilon kuriozit, kde Haynes odvážně a s jemu vlastní režijní virtuozitou i precizností vypráví souběžně dva příběhy, odehrávající se ve vzdálených časových rovinách, jeden černobílý, druhý barevný, aby se v závěru osudy jejich hrdinů logicky spojily a probudily onu naději a víru v budoucnost, jež ruský i maďarský film zcela postrádají.
Zdržení projekce kvůli prověřováním záhadného balíčku v sále znemožnilo části novinářů vidět nejočekávanější z francouzských příspěvků, film Obávaný. Líčí velmi věrohodně klíčovou část života a tvorby milovaného, uctívaného i obávaného Jeana-Luka Godarda, revolucionáře, jenž změnil řeč filmu. Jeho tehdejší partnerka Anne Wiazemsky, objev z režisérovy Číňanky, odhaluje bez předsudků i obviňování sadomasochistickou součást osobnosti muže, který nyní jako šestaosmdesátiletý střeží pečlivě své soukromí. To naopak v překrásném mimosoutěžním dokumentu Tváře vesnice bezděčně zachytila Godardova vrstevnice Agnes Vardová.
Na prahu nového týdne Cannes očekává Nicole Kidmanovou, velice příjemnou tvář tu už ukázala Julianne Mooreová z Haynesova filmu a Ben Stiller s Dustinem Hoffmanem představili The Meyerowitz Stories, druhý titul z dílny Netflixu, jenž vypráví příběh židovské rodiny téměř ve stylu Woodyho Allena.
I letos hvězdy dorazily do Cannes:
18. května 2017 |
