Francofonia, hymnus oslavující důležitost umění pro lidstvo, se neomezuje jen na poklady Louvru v Paříži okupované nacisty. Je širší, jasnozřivou a moudrou úvahou o dějinách Evropy a nepoučitelnosti jejích vůdců, v níž své místo nachází i trochu sebeironické varování před současným směřováním západní Evropy v době, kdy Islámský stát ničí památky světové kultury a vraždí jejich ochránce.
Zdá se, že se porotě bude těžko hledat film, jenž by překonal dojem z díla ruského tvůrce, byť Sokurov už má Zlatého lva za Fausta.
Přitom nelze říci, že by soutěž nenabízela pozoruhodná díla, vesměs vycházející ze skutečnosti. Jako Bestie bez vlasti, kde Cary Fukunaga podle knihy nigerijského autora líčí osud dětského vojáka s odkazy na četné občanské války Afriky. Argentinský Klan, který originálně popisuje občanský život rodiny proslulé únosy a vraždami, jež vysoké kruhy 80. let přehlížely, předčí i americkou nesoutěžní novinku natočenou též podle skutečné kriminální kauzy, Špinavou hru s Johnnym Deppem, provázeným na Lidu jekotem fanynek.
Z reality vyšly i komornější filmy jako Dívka z Dánska, příběh prvního transsexuála, jímž režisér Tom Hooper nakročil k novému úspěchu po Králově řeči a představitel muže a pak ženy Eddie Redmayne k druhému Oscaru.
V bitvě herců jsou jeho soky Idris Elba z Fukunagova díla a Fabrice Luchini z Hermelínového pláště, mezi herečkami Juliette Binocheová z Čekání, Tilda Swintonová z filmu Bigger Splash či Catherine Frotová v životní roli coby hrdinka díla Marguerite. Příběh ženy, jíž nechybí peníze ani láska k hudbě, ale nerozezná vlastní meze, se točil s českou koprodukční účastí i v Praze a rozhodně zaslouží pozornost nejen herecky.
