RECENZE: Tohle není třídní vzpoura. Šest statečných hájí hutnou Fabriku

Loni na festival do Toronta, letos do francouzských kin; to je slušná kariéra na ruský film. Ovšem podmanivě natočená Fabrika, třebaže se tu dělníci postaví proti majiteli, má blíže k drsnému westernu než k rudé proletářské revoluci.

Záběr ze snímku Fabrika | foto: Film Europe

Jurij Bykov, osmatřicetiletý režisér, scenárista a navíc autor přiléhavé hudby, jako by hutnou Fabriku ukoval z jednoho kusu oceli, kterou jeho hrdinové mechanicky ohýbají na vysloužilých výrobních linkách, bez vyhlídky na odbyt i na mzdu. Nálada zapadlého místa daleko za poločasem rozpadu se rychle zadere pod kůži: šedá krajina, šedá továrna, i příští vůdce rebelie nosí přezdívku Šedivec.

Ovšem tohle není třídní vzpoura pod ideologickými hesly, nýbrž čistě pragmatický akt bezmoci. Když továrník oznámí uzavření provozu, platy snad někdy za půl roku a možnosti stávky se vysměje, přijde Šedivec s krajním plánem: šéfa unesou a budou za něj žádat výkupné.

Tajemného lídra hraje Denis Švedov, který zazářil už v Bykovově Majorovi ověnčeném třemi cenami ze Šanghaje. Působí jako nemluvný místní Rambo, ovšem v zemi plné zahořklých válečných veteránů, kde má každý doma pušku, ne-li samopal, je na syrový western zaděláno do dvaceti minut. Šest statečných od tatíků po mladíčka, téměř coenovských amatérů zločinu, nemůže z principu skončit dobře – ale jak dopadnou, ponechává režisér otevřené všem variantám až do posledního záběru stupňovaného napětí.

Dojde sice i na tichý průlet rodinami aktérů, jejichž stupeň bezvýchodného marasmu sahá až příliš okatě od těhotných po umírající, nicméně podstata, válka nervů pod namířenými zbraněmi, se odehrává prakticky v jediném prostředí během jedné deštivé noci, za pancéřovou bránou výrobní haly, kde arogantní zajatec žádá židli, protože betonová podlaha studí.

Jistěže na místo dorazí i policie, jenže je odsouzena do rolí hyen čekajících na zbytky. I zákon má totiž vlivný podnikatel pod palcem, takže řešení situace svěří vlastní ochrance – a právě její šéf, kterého hraje Vladislav Abašin, zosobňuje silnou protiváhu Šedivce. Jejich zajímavý vztah se podobná ústřední rivalské dvojici Chrise a Calvery ze Sedmi statečných, dvou profesionálních pistolníků stojících na opačných stranách barikády; ač nepřátelé, respektují se a snaží se navzájem pochopit své motivace.

Fabrika

Rusko / Francie / Arménie, 2018, 109 min

Režie: Jurij Bykov

Scénář: Jurij Bykov

Hrají: Denis Švedov, Vladislav Abašin, Andrej Smoljakov, Kirill Poluchin, Alexandr Bucharov, Dmitrij Kuličkov, Ivan Jankovskij, Jurij Tarasov, Pjotr Barančejev, Alexandr Vorobjov, Alexej Komaško, Sergej Sosnovskij, Boris Něvzorov, Oleg Almazov, Alexandr Baširov, Alexej Faddějev, Ilja Sokolovskij

Hodnocení: 65 %

K laciným modelovým prvkům sahá Fabrika vzácně, třeba když si v rámci sebeobrany vzbouřenci přizvou média, před nimiž šéfa obžalují z korupce, ale i tehdy si počínají účelově: „V televizi budeme bojovníci za spravedlnost, ne banditi.“

Vydírání hrozbou blízkým, rozleptávání jednoty, první krev; Bykov přesně ctí stylová pravidla, bohužel včetně stopy planého filozofování nebo tmy, v níž si hrdinové notují s diváky: „Nic nevidím!“

Avšak závěrečná morální ťafka sedne jako ulitá: nevyhnutelně, očistně, bez vysvětlivek.