Úprava díla byla o to složitější, že Extase se natáčela ve třech verzích – české, německé a francouzské, které se kromě jazyka částečně lišily i obsazením; nicméně tehdy ojedinělý styl vyprávění i nahé scény Hedy Kieslerové, později v Hollywoodu nosící jméno Hedy Lamarr, jim byly společné. Národní filmový archiv se odhodlal restaurovat českou verzi, právě k ní se však v jeho sbírce nedochovaly žádné původní podklady, takže pátral po celé Evropě, než našel šest použitelných zdrojů.
„Nejen úspěch, ale i skandální pověst Extase se na dochovaných materiálech podepsaly,“ líčí restaurátorka Jeanne Pommeau. „Jsou často velmi opotřebované, protože nesou stopy po nesčetných projekcích, v případě zahraničních uvedení také po cenzurních zásazích. Navíc mezi promítači bývalo běžné, že si na památku z filmových kopií vystřihovali slavnou nahou scénu.“
Bezmála v detektivku se změnilo rovněž pátrání po dochovaných notových materiálech k filmové hudbě Giuseppe Becceho, skladatele proslulého spoluprací s Fritzem Langem či F. W. Murnauem. Jeho pozůstalost se nachází v muzeu ve Frankfurtu nad Rýnem, díky němuž se podařilo zrekonstruovat části partitury.
Premiéra Extase se konala 18. ledna 1933 v kině Lucerna s orchestrální předehrou Becceho skladby v provedení Orchestru Radio-Journalu. „Pátrání po notových materiálech k původní předehře však nebylo úspěšné,“ vysvětlil kurátor hudby a zvuku Národního filmového archivu Jonáš Kucharský, proč se rozhodli ke slavnostní pražské premiéře restaurované Extase objednat předehru novou, a to od současné skladatelky Jany Vöröšové.
„Navázali jsme tak na dobovou praxi takzvaných promenádních koncertů či suit, kdy předehry k filmům, operetám či jiným dramatickým kusům zpravidla vycházely z notového materiálu díla. Měly za úkol seznámit diváky s jeho hlavními motivy a navodit patřičnou atmosféru,“ dodal Kucharský.
Na svou dobu odvážný, smyslný příběh o hledání rozkoše s obnaženou herečkou v hlavní roli vzbudil rozruch na benátském filmovém festivalu v roce 1934. Zatímco publikum jej přijalo s nadšením a byl zde oceněn Pohárem města Benátek za nejlepší režii, papež Pius XI. ho odsoudil jako pornografický a plný nemorálních přirovnání. Extase pak byla uvedena v padesátce zemí včetně Spojených států, kde poté dočasně zakotvil i Machatý.
Režíroval tam mimo jiné drama Žárlivost, ale ani po válce, kdy se usadil v Mnichově, neuskutečnil svůj životní sen: natočit Extasi znovu. Na americké půdě naopak až do své smrti zůstala Hedy Lamarr, která tu hrála v dílech Alžír, Samson a Dalila či Tekuté zlato.
Také návrat Extase budí zájem ve světě, v New Yorku zahájila přehlídku restaurovaných děl a čeká ji uvedení v Berlíně, Vídni či Sydney. V Česku si ji objednaly kinosály v Táboře, Svitavách, Mostě, Prostějově, Nymburku, Havířově, Třinci, Humpolci či Písku.
