Ty předešlé – Světla varieté natočená s Albertem Lattuadou, Bílý šejk a Darmošlapové – se dostaly u nás do kin později.
Už ani nevím, jak mě tenkrát napadlo sehnat si Felliniho adresu a napsat mu kostrbatou italštinou, jak na mě Silnice zapůsobila. Předtím ani potom jsem žádnému filmaři nepsala.
Odpověď jsem ani nečekala, ale kupodivu přišel dopis, v němž režisér děkoval a zval mě, abych ho navštívila, až přijedu do Říma. Dlouho jsem ten dopis opatrovala, až jsem ho po tvůrcově smrti půjčila jednomu vydavatelství, které ho otisklo v knize vzpomínek americké novinářky, ale originál se mi nevrátil.
Režisérova pozvání jsem neměla nikdy příležitost využít a vlastně jsem se o to ani nesnažila z obav, že čím dál slavnější tvůrce už na můj dopis dávno zapomněl. Místo toho jsem psala o jeho filmech, dělala k nim české titulky, překládala jejich scénáře i jeho knihu Dělat film.
Každý nový Felliniho snímek mě znovu přesvědčil, že jsem se tenkrát v úsudku nemýlila: každým dalším dílem potvrzoval, že je jedním z největších evropských tvůrců a místo na vrcholu světové kinematografie mu patří dodnes.
Všechny jeho filmy jsou jedinečné, od zmíněných po Cabiriiny noci a Podvodníka; od omračující fresky Sladký život po tvůrčí a osobní vyznání 8 1/2 či Giulietta a duchové; od vzpomínek na dětství a mládí Řím či Amarcord přes neradostné úvahy o světě a lidské povaze Město žen, Zkouška orchestru či A loď pluje po návrat k dávným láskám Ginger a Fred nebo Interview.
Všechny se osobní autorskou poetikou vymykají z kontextu italské i světové kinematografie, a přitom jsou jejich sdělení univerzální.
Všechny jsou pro mne Díla s velkým D – ale mým nejmilejším zůstala Silnice.
Film, o který se na festivalu v Benátkách roku 1954 vedly obrovské spory a jejž posvětil první z Oscarů, jež tvůrce a jeho hrdinka získali. Film vykládaný na sto způsobů, k němuž patrně nejlepší klíč poskytla právě představitelka Gelsominy a celoživotní režisérova družka herečka Giulietta Masina, když řekla, že postavy Silnice – Gelsomina, Zampano i Blázen – jsou vlastně trojjediný Fellini.
Tvůrce, jenž zemřel roku 1993, by dnes slavil devadesátku. Jeho dílo do neděle uvádí pražské Aero.
