Bohužel ČT této verzi, podle níž je dokument zákonnou povinností i trestem za existenci veřejné služby, někdy nahrává vlastní mdlou produkcí. A má-li už někdo nápad, jako Jasmina Blaževičová s provokativním pořadem Nenávidím svou práci, ČT mu dá podtitul dokumentární esej, který publikum vyleká ještě víc. Tím zřejmě vklad dramaturgie končí. Nikdo už nehlídal, aby úvodní nadsázka nevyprchala, bez povšimnutí zůstala věta "pozdravte slovami." ¨
Přitom novácká věrouka, že dokument rovná se otrava a zábavu zaručuje hejno třeštidel v pyrotechnické mlze, vede dělící čáru naprosto křivě - nikoli napříč žánry, ale mezi nimi. Neboť i při promenádním natřásání Miss může divák dostat proleženiny; naopak u dokumentu Historie hororu se mohl smát i bát. Líčí-li tu král sci-fi Ray Bradbury, že se už nikdy netřásl strachy tolik jako v pěti letech na Fantomovi opery, vzpomíná-li syn skriptky, jak si psal školní úlohy na rakvích při natáčení Draculy, ocitne se divák uvnitř napínavých příběhů - a mimoděk se taky něco doví. Třeba že tolik zatracovaný svět americké komerce vlastně zrodily francouzské výtvarné návrhy plus anglické literární předlohy natáčené v německém stylu: to byla éra hollywoodské gotiky.
Nebo jiný příklad, jiskřivé britsko-americké pošťuchování v cyklu Hemingwayova dobrodružství s Michaelem Palinem. "Po česku" by ten dokument vypadal následovně: rodinné album, obálky knih a naučný komentář, kterak se Hemingway narodil, chodil do školy, válčil, cestoval, psal a umřel. Kdežto Palin jde doslova a s humorem ve spisovatelových stopách. Učí se střílet a chytat pstruhy, kupuje rybářskou výbavu podle Hemingwayova seznamu, řídí v Itálii sanitku - a nenápadně vytváří cestopis dneška.
Ale občas i dokument umíme lépe. V sobotu se vysílaly dva filmy o filmu; již promítaný hit Harry Potter měl prostor na ČT 1, zato Roku ďábla, ač jde o novinku českou a vyrobenou v koprodukci ČT, musela stačit ČT 2. Přitom potterovský dokument připomínal spíš propagační tiskovou zprávu, kde dětští herci vykládali fráze o dospělých a naopak. "Výborní lidé", "dobrý člověk", sice "velká dřina", leč "úžasná práce" - to zbylo z pohádky plné kouzelných zázraků. Dokument o Roku ďábla byl magičtější, protože si hrál stejně jako filmaři, které zpovídal. Všichni tu s vážnou tváří prášili, až se jim od úst kouřilo: o bezuzdném pití při práci, o dvojnících, uhořelých aktérech... Na takový film člověk musí jít už proto, aby si ověřil, co je pravda a co lež. Kdežto o Harrym Potterovi jako by po reklamním filmu věděl až dost.
Přitom novácká věrouka, že dokument rovná se otrava a zábavu zaručuje hejno třeštidel v pyrotechnické mlze, vede dělící čáru naprosto křivě - nikoli napříč žánry, ale mezi nimi. Neboť i při promenádním natřásání Miss může divák dostat proleženiny; naopak u dokumentu Historie hororu se mohl smát i bát. Líčí-li tu král sci-fi Ray Bradbury, že se už nikdy netřásl strachy tolik jako v pěti letech na Fantomovi opery, vzpomíná-li syn skriptky, jak si psal školní úlohy na rakvích při natáčení Draculy, ocitne se divák uvnitř napínavých příběhů - a mimoděk se taky něco doví. Třeba že tolik zatracovaný svět americké komerce vlastně zrodily francouzské výtvarné návrhy plus anglické literární předlohy natáčené v německém stylu: to byla éra hollywoodské gotiky.
Nebo jiný příklad, jiskřivé britsko-americké pošťuchování v cyklu Hemingwayova dobrodružství s Michaelem Palinem. "Po česku" by ten dokument vypadal následovně: rodinné album, obálky knih a naučný komentář, kterak se Hemingway narodil, chodil do školy, válčil, cestoval, psal a umřel. Kdežto Palin jde doslova a s humorem ve spisovatelových stopách. Učí se střílet a chytat pstruhy, kupuje rybářskou výbavu podle Hemingwayova seznamu, řídí v Itálii sanitku - a nenápadně vytváří cestopis dneška.
Ale občas i dokument umíme lépe. V sobotu se vysílaly dva filmy o filmu; již promítaný hit Harry Potter měl prostor na ČT 1, zato Roku ďábla, ač jde o novinku českou a vyrobenou v koprodukci ČT, musela stačit ČT 2. Přitom potterovský dokument připomínal spíš propagační tiskovou zprávu, kde dětští herci vykládali fráze o dospělých a naopak. "Výborní lidé", "dobrý člověk", sice "velká dřina", leč "úžasná práce" - to zbylo z pohádky plné kouzelných zázraků. Dokument o Roku ďábla byl magičtější, protože si hrál stejně jako filmaři, které zpovídal. Všichni tu s vážnou tváří prášili, až se jim od úst kouřilo: o bezuzdném pití při práci, o dvojnících, uhořelých aktérech... Na takový film člověk musí jít už proto, aby si ověřil, co je pravda a co lež. Kdežto o Harrym Potterovi jako by po reklamním filmu věděl až dost.
