RECENZE: Opravdu a doslova Na krev. Na scéně i v osobním výprodeji

Vůbec poprvé – a do 11. června, kdy jde do kin, také naposledy – bude film Na krev k vidění v online premiéře 6. května od 20 hodin na YouTube. Za vstupenku ve výši sto korun stojí víc než bohatě.

Hlavní aktéři dokumentu, sourozenci Rosťa a Vítek Novákovi, kteří zosobňují tvůrčí a organizační pilíře souboru Cirk La Putyka, totiž pustili kameru nejen do divadelního zákulisí a bohatých rodinných archivů, ale také do nejosobnějších okamžiků hádek, výčitek, kolapsů, partnerských krizí. A přitom snímek vyzařuje hlubokou vzájemnost i sdílenou zarputilost ve jménu odvěkého snu.

Bratři Novákovi představují osmou generaci loutkářského rodu Kopeckých, současně však první, která místo tradičního kočování uskutečnila touhu po vlastním kamenném divadle. Působí tu i jiní příbuzní, ovšem jak podotýká Vítkova manželka, „rodina by neměla dělat spolu, práci má nechat za dveřmi“.

Ví, o čem mluví, její muž se několikrát psychicky zhroutil. Vůbec Vítek Novák je svým způsobem zajímavější postavou než mediálně známý Rosťa Novák, jehož kouzlo osobnosti, ohňostroj nápadů a neustálé pokusy o posouvání limitů zrcadlí dokument v plné síle hraničící s posedlostí.

Ale pak je tu muž v pozadí, který má bratrovy vzdušné zámky propočítat, uhlídat, zorganizovat, uskutečnit. Nevděčná, jindy neviditelná role má o to větší dráždivost, že její nositel emoce spíše skrývá, takže sebevýprodej od něj žádá více odvahy.

Kdežto jeho bratr herec dá při pohledu na představení zpoza opony či nad dopisem od dědečka zcela přirozeně průchod dojatým slzám a při poradě zase výbuchu vzteku: „Všechno tady musím hlídat já, všechno musím řešit já!“ Až se člověk pousměje.

Na krev

75 %

režie: Erik Knopp

účinkují: Rostislav Novák st., Rostislav Novák ml. Vít Novák

Pláč i smích se druží samovolně, ovšem tady se přidává i pot: fyzický, hmatatelný, vydřený doslova na krev. Samostatnou kapitolu tvoří otec bratrů Rostislav Novák: od syna se nechá režírovat, kritizovat, drtit, načež dodá, že mu vděčí za restart své kariéry utopené v alkoholu.

Občas do skladby snímku proklouznou zbytečnosti jako projev Antonína Zápotockého pro dokreslení doby či „malá domů“ koprodukční České televize v podobě zpráv o úspěších souboru. Ale vítězí dřina a radost v komunitě, kde se jede pořád naplno, nadoraz a rodina je stále nadevše. Ke cti režiséru Eriku Knoppovi pak slouží, že z nevídané upřímnosti aktérů netěží lacinou senzaci.