Film Odsun – Vertreibung vznikl ve spolupráci německého tvůrce Matthiase Schmidta s jeho českým kolegou Vítem Poláčkem a v koprodukci ČT, německé ARD/MDR, rakouské ORF i německofrancouzské stanice arte.
To zní jako obří projekt, leč také jako diplomatické leporelo, kde každý stát musí mít vlastní kousek historické pravdy i svůj díl vysvětlivek pro jiné země. Právě tak vypadá.
Posoudit míru násilí páchaného jedním národem na druhém není úkolem recenze, která však může konstatovat, že hlavních zvěrstev se film dopouští jednak na zubožené češtině – „Je to o vině, nebo i o trestu?“, jednak na divákově času.
Neboť polovinu tvoří školometské dějepisné „opáčko“ od roku 1918 přes rané protesty největší národnostní menšiny mladé republiky po radikalizaci za hospodářské krize, Henleina, Mnichov, postoupení Sudet, Heydricha, Lidice, osvobození a Benešovy dekrety. Což je vyprávění tak opatrně vyvažované, objektivizované, odosobněné a líčené jazykem natolik škrobeným, že je pouhý krůček dělí od kategorie korektní nudy pro vývoz.
Oním krůčkem, jenž Odsun polidšťuje, jsou přímá svědectví pamětníků s působivými, protože konkrétními detaily. Patří sem barevné střepy z vymlácených oken synagogy, poslední zpěv československé hymny ve škole nebo početí o svatební noci, po níž musel novomanžel zpátky na frontu a nikdy se nedozvěděl, zda má dceru, či syna.
A s koncem války ještě přituhuje: mladík je svědkem vraždy tatínka, který měl doklady o českých kolaborantech, za povstání v Praze se staví proti nacistům čtrnáctiletá dívka s pistolí či šestnáctiletý chlapec s lahvemi benzinu.
Jistě, historky nelze ověřit, navíc je převážně líčí němečtí vysídlenci, čímž tvůrci riskují bouři nevole nad tendenčním pojetím, ač tu hovoří i Čech, který v poválečném pohraničí viděl jak alibistické nápisy „antifašista na každých vratech“, tak rabování zlatokopů.
Unikátní amatérské záběry hromadných poprav Němců střelbou či pověšeného a zapáleného těla pak hovoří stejně výmluvně jako dopisy z internace, tábor pro německé ženy „v sexuálním věku“ či vzpomínka na výjev z brněnského pochodu smrti: „Na ruce zvedající se z příkopů nikdy nezapomenu.“
OdsunRežie Matthias Schmidt a Vít Poláček |
Zajímavé jsou osudy aktérů po odsunu, v poválečném Německu totiž o ně taky zrovna nestáli, a sotva si našli nové domovy, rozdělila rodiny znovu studená válka: „Každou neděli jsme chodili k drátům přes potok zamávat prarodičům.“
Současné finále opěvuje obnovu zaniklých pohraničních vesnic i vazeb a vzletně doufá ve smíření. Ovšem obyčejné „promiňte“ tu nepadne ani z jedné strany, a protože ČT nechá dokument v internetovém vysílání ještě třicet dní, lze čekat, že se spory o Odsun protáhnou.
