Neděle 24. ledna 2021, svátek má Milena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 24. ledna 2021 Milena

DOKUMENT: Anonymní posudek na chystaný film Lidice režisérky Alice Nellis

  3:10
Text bez podpisu má titulek "Alice Nellis: Loving Hell" s popisem "lektorský posudek literárního scénáře, s autorskou explikací a synopsí". Redakce iDNES.cz do znění nijak nezasahovala.
Posudky pro chystané projekty ČT jsou zásadně bez podpisu.

Posudky pro chystané projekty ČT jsou zásadně bez podpisu. | foto: Profimedia.cz

Při čtení filmového scénáře z pera Alice Nellis na téma lidické tragédie maně napadají slova Adornova: po Osvětimi se už nedá psát poezie. Jako by zručnost, ve vedení dialogů i v evokaci filmové akce, na první pohled brilantnost, v zatímním verbálním tvaru explicitnost autorčina textu budila právě tváří v tvář danému tématu pochybnosti.

Dá se vůbec téma Lidic – vsi, která měla být nejen spálena, ale vypálena ze svých kořenů, postřílených mužů a zakopaných pod ořech, lidických žen vláčených koncentráky i těch od matek odtržených neviňátek, nakonec bídně utracených v kterési plynové komoře – zobrazit? Převést do jasných, ve smyslu racionálně konstruovaných filmových obrazů, v domyšlené mizanscéně, jak jsme u AN zvyklí?

Není namístě, aby toto téma vystupovalo a zase vstupovalo do mlhy, do rozostření, vlastní třeba poetice Roberta Bressona? Jaké to vůbec bude ve "westernovém" formátu 16:9, který ořezává vertikálu vzhůru, do nebe? Jak to bude vypadat v barvě? "Lidice", to je přece černá a bílá, všechny valéry šedi, jakkoli čas po letnicích, čas pivoněk a růží na zahrádkách zve k barevné škále, jakou nabízí v raném létu příroda v lidickém ďolíčku.

Splavné, zručně vedené dialogy ve scénáři proti sobě dobře stojí jako repliky (připomeneme si autorčino nadšení pro dovednost americké scenáristiky), charakterizují bohatou kolekci odlišných partů (jakoby s určeností rozhlasového oratoria).Lze však lidické téma opravdu takto vyslovit, vyjádřit ve smyslu nalezení jeho jádra – poznané pravdy? Při pokusu o něco takového jako by se dalo nanejvýš koktat, upadat do zámlk a posléze do mlčení, do ticha. Protože téma Lidic je svého druhu téma sakrální...

Drama téměř antického rozměru, takové jaké v Řecku za zvuku Panových fléten předzpívávali kněží nad pohárem s krví, v jejíž hladině dalo vycházející slunce odlesknout zlaté masce jednoho z nich. Drama, na které se nedá popatřit bez jektání zubů. Sakrálnost lidického příběhu se pokusil svého času vyslovit (s úctou k obrazivým prózám Durychovým či Čepovým) katolický spisovatel František Křelina v románu "Každý své břímě". Učinil tak nejen odkazem na biblické, resp. evangelijní půdorysy, ale také postavou katolického kněze Josefa Štamberky, věrného lidickým až do smutného konce. Příběh v podání AN je naproti tomu příznačně sekularizovaný. Snad ve snaze o polidštění zoficiálněného příběhu je prvoplánově ateistický, chtělo by se dokonce říct, že bezbožný. "Farář" (totožný se Štamberkou, jiný farář tu nebyl) je ve scénáři neorientující se trouba, karatel renesančně rozkročených lidických pozemšťanů, pokání pro něj začíná a končí u zpovědnice. Do vězení propašovaná bible se ukáže jako nepotřebný dar, František Šíma bude nakonec biblemi topit v kamínkách, na protest proti Bohu mlčenlivému k tolikeré hrůze.

Autorka v explikaci deklaruje snahu "vyprávět hluboce lidský příběh osudů několika lidí", "jejich osobní život,… vnímaný citem daného okamžiku a nikoli zpětnou logikou pochopených dějin". Není však právě v tomto zpozemštění přehlédnuto cosi hlubšího na lidickém příběhu? Jako by toto zpracování významově zploštilo, zbanalizovalo či přímo okrádalo předmět sdělení, a posléze i jeho formu? Vnímavé autorce, za jakou AN bezpochyby považujeme, nelze vmést osočení napadající po shlédnutí všelijakých Kytic či Májů. Že "Lidice" je už jen vhodné téma – řečeno s Vladimírem Holanem – "do kterého se drze nastěhoval režisér", aby vyhověl těm, kteří už "jsou tak hluší, že by rádi slyšeli hlas Pána Krista na gramofonové desce." Nicméně…

Ve struktuře, v jaké je příběh traktován, autorka uvízla alespoň v první polovině ve zřetězených historkách. Historkou (o synovrahovi Šímovi) je celý děj explikován, historkou (o dvou lidických chasnících, kteří balí holky smyšlenkou o odboji, a touto náhodou zapříčiní tragédii) je pak děj přibližně ve třetině posunut dál. Měla-li být historka (posílená "vhodně", téměř sitcomově vystavenými replikami) útěkem před Historií, příběh se tu zároveň vymyká z jednotícího kontextu. (I když si AN rovněž v explikaci umiňuje zachytit, jak se osobní život stává "dílem náhody a dílem cílené manipulace součástí mechanismu, který tvoří dějiny".)

Nebudeme autorku plísnit za to, že si plete SS a gestapo, že umísťuje partyzány do středních Čech už době heydrichiády - její vztah k historii je autorsky abstraktní, každopádně jako by byla v jejím pojetí Historie něčím, co spadne na Lidice - žijící v uzavřenosti "přirozeného světa" – z vnějšku, jako živelná katastrofa. Krupobití, jak je kronikář Vavák zaznamenával ve svém vesnickém společenství coby zásah vnější síly, souřadně s válkou s Napoleonem. Chybí nám hlubší než jen náhodná vevázanost lidských osudů (a souhlasíme tu s autorkou, že jejich láskyplnost je jedinou možnou odpovědí na nelidskost Historie), oněch malých dějin do dějin velkých. Přitom si na přítomnost těch velkých Dějin ve scénáři nelze stěžovat. Vystupují tu Heydrich i K. H. Frank, při zakládání nových Lidic řeční prezident Beneš. Mezi tím zní Historie z tlampačů oznamujících výjimečný stav i nekonečné seznamy popravených, křičí z protektorátního i zahraničního rozhlasu, k jejímu zachycení jsou použita média fotografie i filmu.To vše však nanejvýš instrumentálně, včetně instrumentality režisérského přístupu.

Nenalézáme však ani vazby členitého lidického kolektivu k sobě navzájem, a to ve spletitějších relacích, než jsou rodinné či sousedské vztahy, erotická přitažlivost (s touto relační soustavou si vystačí právě jen sit-com). Postavám ve scénáři AN tak suma sumárum chybí existenciální situovanost. Ocitají se v pouhých dramatických situacích, resp. situacích zkonstruovaných (jakkoli sebedovedněji) "dramatikem", náměsíčně však procházejí opravdu osudovými rolemi. I kdyby jim měly být přiděleny dürrenmatovsky pojednanou Náhodou, jejíž role v dějinách anoncuje autorka v explikaci. Absencí takového náhledu jako by byl rovněž ztrácen celek. Konstrukce se rozpadá na historky, z nichž ani ty dvě ústřední na sebe nevážou.

Přibližně v polovině, akčně, nicméně ne zcela organicky s předchozím, se děj dynamizuje a akceleruje vlastními lidickými událostmi. Formálně je tu scelen a tempo odvozuje od nástřihů do hudební osnovy Mozartova Rekviem. Krom jisté jalovosti, příp. nepůvodnosti takového nápadu je něco takového ovšem režisérskou mechanikou, která jako by měla zachránit to, co neuskutečnil dramatický střih příběhu. Přitom tu není nouze o zdařile viděné apokalypticky-paradoxální scény (králíci vyhnaní z králíkáren mezi hroby), především však drží tento oddíl, jakkoli additivní v nadhledu, svou vlastní integritu.

Potřetí se struktura děje promění v příběhu Františka Šímy po návratu z vězení, kterak se dožaduje stejného osudu jako ostatní lidičtí muži. Parodické zrcadlo velkých Dějin. Doveden tento příběh až k panoptikálnímu výstupu na pietním aktu v Lidicích, ocitáme se opět v žánru historky, zde vyprávěné jako anekdota, s poklonou estetice absurdity šedesátých let.

Tak jako autorka přehrává stylové rejstříky ve fabuli, hýří i bohatým komparsem vystupujících postav. Jsou vykresleny ve zřetelných konturách, jakoby vyřezané lupénkovou pilkou, připomínají však – v onom širokém breughelovském panoramatu – jednotlivé figurky zastrkané do betléma, kterak tu nesou své dopředu určené atributy. Jejich vzájemné vztahy jsou limitované. O tom, že ústřední postava, "synovrah" František Šíma za zády své chromé ženy spí s vdovou Vaňkovou, se dozvídáme jenom z doslechu, tento milenecký vztah je "předzjednán", dopředu atribučně dán: je přítomen fakticky, nikoliv dramaticky (kromě vdoviny návštěvy ve vězení). Aby mohl znít na konci příběhu – a to jako Láska, nikoli jen sousedské spolupospávání – , chybí tomuto vztahu zakotvenost v předchozím příběhu (a nelze se vymlouvat na to, že Šíma celou dobu "seděl"). Nebo je jalovost tohoto vztahu exponována vědomě, aby v závěru vynikla nemožnost nalézt právě v něm Vykoupení?

To zřejmě nebylo autorčiným záměrem. Spíše mechanickým důsledkem toho, že lidický příběh se sice odehrává ve filmařsky viděné krajině, nikoli však v krajině existenciální, jak ji dokážou spojit s obrazným viděním Bergman či Tarkovskij. Jestliže autorka, programově profánní, pohrdla dát příběhu obrysy sakrálnosti, zřekla se tím i možnosti vidět jej na jakémkoli archetypálním půdorysu. Šíma je v prázdnu také tím, že neprošel existenciální krajinou Pádu, Cesty, Vykoupení. Jako "synovrah" je nanejvýš aktérem příběhu z černé kroniky: jeho vězení není Vězením, jsme svědky pouhé prison story (včetně figurkářsky viděných spoluvězňů, kasaře a defraudanta). Toto vězení však není ani Trestem. Šíma nenalezne Vykoupení, protože příběhem nepronesl svou reflektovanou Vinu.

In margine poznámka k mluvě jednajících postav: Snaha stáhnout příběh do každodennosti, aktuální každodennosti se projevuje v jejich splavné sice, nicméně anachronické řeči. Lexikem i idiomatikou je – vstřícně asi k divákovi - mluvou současnou, až do onoho "ty jó!", vyjadřující v obecné mluvě podiv, ale ve svém užívání datované až někdy od dívčích let Alice N.

Závěrem odpovězme na obvykle předkládané otázky o předpokládaném úspěchu, cílových skupinách, ne/doporučení k realizaci…

Ve zručnosti, ba jisté předvádivé efektnosti, s jakou se AN zatím zhostila scénáře Lidic, spatřujeme nemalé nebezpečí, před kterým – dovolujeme si – je třeba samu autorku chránit. Se znepokojením vnímáme toto nebezpečí zejména po oslavovaných "Tajnostech" jako sklon k líbivosti, svéhlavě uplatňovaným formálním rejstříkům, přehrávaným s marnivostí "zázračného dítěte". Domníváme se, že je právě zde třeba chránit autorku nejen před ní samou, ale také před publikem (cílovou skupinou) oněch, co by slyšeli rádi hlas Pána Krista na gramofonové desce. Film o Lidicích by se neměl stát filmem pro většinové publikum, natož aby usiloval o jeho přízeň (sledovanost). Svěrákův "Tmavomodrý svět" je zřetelným mementem. Film o Lidicích by měl být nesnadným, možná dokonce odrazujícím (proč se mimochodem "nechodí" na Wajdovu "Katyň"?) – což by se mělo stát neúprosným diktátem právě televize veřejné služby. S úctou k talentu, s nímž Alice Nellis do kinematografie vstoupila, jí doporučujeme uložit tvrdou autorskou klauzuru na další verzi scénáře.

1. 12. 2008

XXX XXX

  • Nejčtenější

Harry Potter by se jmenoval Jindra Hrnčíř, prozrazuje překladatel Medek

Byl to Harry Potter, jenž proslavil Vladimíra Medka. Přeložil však i Sto roků samoty a nejnověji Pulitzerem oceněný...

Proslavil ho Karate Kid, teď potomek Čechů vládne seriálu Cobra Kai

Jeho prarodiče se jmenovali Žabkovi, sám William Zabka se už narodil v New Yorku a právě zahájil třetí sezonu v klíčové...

RECENZE: Nechte je všechny mluvit, prosím. V čele s Meryl Streepovou

Když se režisér Steven Soderbergh rozhodne, že si něco vyzkouší, a přizve prvotřídní herce schopné improvizace za...

Zemřela Nathalie Delonová. První Delonovu manželku proslavil film Samuraj

V Paříži ve čtvrtek zemřela francouzská herečka Nathalie Delonová, slavná zejména díky filmu Samuraj. První manželce...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Krajina ve stínu má 15 nominací na České lvy. Šanci má i Trojan se synem

Nejvíce nominací na výroční filmové ceny Český lev si letos odnáší film režiséra Bohdana Slámy Krajina ve stínu. Získal...

Poslali jste životopis a marně čekáte na reakci. Proč jiným odpovědí, ale vám ne

Premium Jak žádají o práci bílé límečky a jak ty modré? Na koho nasazují personalisté robota? A proč se zájemcům o práci z...

Malý stěhovák pro rodinu. Měřili jsme, který kombík je ten nejlepší

Premium Ve velkém testu jsme srovnali tři kompaktní kombíky, které mohou být alternativou populární octavie. Navíc nejsou tak...

Jak bude za času Vodnáře? Býci se dočkají lásky, dařit se bude Pannám

Premium Vládu na nebi si jednotlivá znamení zvěrokruhu předávají podle toho, jak do nich vstupuje Slunce, což bývá vždy kolem...

  • Další z rubriky

Zemřela Nathalie Delonová. První Delonovu manželku proslavil film Samuraj

V Paříži ve čtvrtek zemřela francouzská herečka Nathalie Delonová, slavná zejména díky filmu Samuraj. První manželce...

RECENZE: I o průšvihu s paní Biľakovou vypráví Můj táta Dědek z Katapultu

Synova muzikantská pocta otci se v dokumentu Můj táta Dědek, jehož premiéru v pátek uvede ČT art, změnila v...

Hřebejk točí detektivní seriál z univerzity Pozadí událostí

Čtyřdílnou komediální krimisérii Pozadí událostí začne pro ČT natáčet v Praze a Olomouci režisér Jan Hřebejk. V příběhu...

Na covid-19 zemřel Rémy Julienne, legendární kaskadér z Fantomase

Rémy Julienne, slavný filmový kaskadér a koordinátor akčních scén, který zastupoval třeba Jeana Maraise v legendární...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Analytik: Evropa byla od blackoutu setiny. Bez ČR by to Rakousko nezvládlo

8. leden 2021 se mohl stát skutečným „černým dnem”. Evropě totiž hrozil blackout, tedy masivní výpadek dodávek...

Dalibor Janda leží ve vážném stavu v nemocnici na koronární jednotce

Dalibor Janda (67) byl hospitalizován v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Zpěvák leží ve vážném stavu na...

Vytetovaná sexuální instrukce zaráží i mého gynekologa, líčila dívka

Nesedí k ní, ale onen vulgární sexuální povel má na podbřišku opravdu vytetovaný. Vznikl jako rozpustilá, hrdá,...

Mamograf nádor neodhalil. Nechala jsem si vzít obě prsa, říká Kuklová

Michaela Kuklová prožívala před časem těžké chvíle. Po složité diagnostice karcinomu prsu, kdy sama cítila, že je něco...

Žiji s manželem v polyamorii. Jen o sex nejde, říká Těžká z dokumentu V síti

Terezu Těžkou (25) znají diváci jako jednu z hlavních představitelek náctiletých dívek v dokumentu o sexuálních...