RECENZE: Získá si Dogman Ameriku? Mísí něhu, krev a western

Hrdinou krutého a současně něžného filmu Dogman, který Itálie vyslala do oscarové bitvy, je drobný psí lazebník, jenž se postaví hrubému násilníkovi.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Výtečný představitel titulní role Marcello Fonte má z Cannes cenu pro nejlepšího herce, režisér snímku Matteo Garrone si získal mezinárodní věhlas již dílem o neapolské mafii Gomora. Může nyní jejich Dogman zabodovat u členů americké filmové akademie?

Na nominaci by stačit mohl, protože vypráví univerzálně srozumitelný i platný příběh bezmála westernového charakteru. Na rozdíl od Sedmi statečných se však na chudé periferii velkoměsta najde pouze jediný statečný, který se postaví bývalému boxerovi, jehož teroru se bojí celé okolí. I jemu trvá, než se vzepře, neboť v jejich vzájemném vztahu hrají roli prvky jak obchodní, tak kriminální – a paradoxně místy i jistá důvěrnost, která by se dala pokládat za příměří Davida s Goliášem.

Podstatnou část účinku zařizuje prostředí: zanedbané, špinavé, sešlé, až se člověk diví, že i v takové mizerii žijí lidé, kteří vodí své domácí mazlíčky do psího salonu. Způsob, jak se svými svěřenci hrdina zachází, jak je při zkrášlování tiší, krotí a rozmlouvá s nimi, obnáší jednak příjemnou dávku humoru, jednak nevtíravou charakteristiku osamělého muže, jenž stejnou dávkou citu obdařuje i svou dcerku a každým slovem dává najevo, jak potřebuje harmonii. Patří k ní každodenní rituály místní pospolitosti, které zahrnují hospůdku, fotbal a svým způsobem i nájezdy surovce, jenž si chodí k psímu holiči pro drogy, ovšem na dluh. Přísně vzato tu nikdo není úplně svatý, ani hrdina dělící se s jímavou oddaností se psem o vlastní večeři „jednou tobě, jednou mně“, nicméně od zastavárny po hrací automaty se výtečná sestava lidských typů pohybuje naprosto samozřejmě, jako by tohle byl docela běžný způsob života.

Namočíš se, zaplatíš

Jenže není a hlavně se z něj nedá vystoupit, jak zjistí hrdina zatažený proti své vůli do násilníkových zločinů. Dogman přesně vystihuje bezmoc komunity vůči jednomu surovci v mikrosvětě, kde se policie nevolá, s ranami se k lékaři nechodí a nejen ze strachu se neudává.

Dogman

65 %

Itálie / Francie, 2018, 102 min

Režie: Matteo Garrone

Scénář: Ugo Chiti, Massimo Gaudioso, Matteo Garrone

Hrají: Marcello Fonte, Edoardo Pesce, Nunzia Schiano, Adamo Dionisi, Francesco Acquaroli, Alida Baldari Calabria, Gianluca Gobbi, Aniello Arena

Kinobox: 69 %

Drtivé výjevy včetně mrazničky či bitky mezi sochami se střídají s okamžiky, kdy by divák spolu s naivně okouzleným hrdinou rád uvěřil v jeho sblížení s hrubcem, počínaje flámem a konče domácí péčí, jenže vždy jde o plané naděje. 

Ani omluva se tu nenosí: zabírá pouze pomsta. Za to, že se dobrosrdečný chlapík stal vyděděncem ve vlastním světě, jediné jistotě, již měl, a že se tak zoufale a marně snaží zavděčit zbabělcům kolem sebe.

Vychutnávaná krev a existenciální bloudění sice ve finále ubírají na síle, dojem také kazí tolikrát obehrané drogy, zato originální psí komparz drží napětí – byť klamavé – do poslední chvíle. A především Dogman beze stopy kazatelské morality dokazuje, že se nedá lavírovat na okraji propasti; stejně se namočíš, stejně zaplatíš.