Jednak není podepsaný, jednak mluví v množném čísle: "v zručnosti spatřujeme nebezpečí, doporučujeme tvrdou autorskou klauzuru" – jako kdysi stálo pod stranickými výzvami "my všichni pracující".
Anonymní, aby se nebáli
A není jediný. Anonymní posudky mají producenti řady děl hledajících v ČT koproducenta. Zdrcující soudy se týkají i autorů v profesi ceněných: snímky Alice Nellis nasbíraly doma i ve světě na dvacet trofejí a Lidice píše podle látky respektovaného Zdeňka Mahlera odměněné v scenáristické soutěži Sazky. Jiný posudek "popravil" Občanský průkaz, scénář podle knihy uznávaného Petra Šabacha. Napsal ho Petr Jarchovský, z jehož dílny vzešel i film Musíme si pomáhat nominovaný na Oscara.
Autoři se k posudkům vracet nechtějí. "Nemám, co bych řekla, mluví sám za sebe," míní Nellis. "Nebyl to věcný rozbor chyb v dramatické stavbě či důvodů, proč projekt odmítají. Napsal jsem producentovi připomínky a hodil to za hlavu," líčí Jarchovský. Jiní se úrovní posudků pouze baví nebo je označují za "blábol, jaký by neprošel na semináři dramaturgie v prvním ročníku FAMU".
Pikantní je, že oba zmíněné filmy s drtivou anonymní kritikou se v ČT nakonec točí. Podle producentů stačí třeba začít vyjednávat s Novou a ČT obrátí. Ředitelka programu Kateřina Fričová tvrdí, že jde o externí posudky, které doplňují hodnocení interních dramaturgů.
ČT čelí obvinění z absolutismuJak si neškrtnout v České televizi. Tak je nadepsán kritický dopis, který scenáristka Lucie Konečná poslala vedení České televize i svým kolegům a jehož znění má MF DNES k dispozici.
Ve článku najdete plnou verzi stížnosti Lucie Konečné i odpověď České televize. |
Na otázku, proč jsou nepodepsané, Fričová říká: "Posuzovatelé dávají přednost anonymitě. Protože jsou to posudky pro vnitřní potřebu a jsou pro nás důležitým názorem zvenčí, rozhodli jsme se jejich přání respektovat." Podle jiných zdrojů z ČT "posudkáři" tají svá jména, aby se nebáli být k autorům přísní. Ovšem podle téhle logiky by své recenze nemuseli podepisovat ani kritikové.
Záhada vrtá hlavou o to víc, oč třeskutější jsou posudky samé – jejich úvahový obsah i květnatý styl. Kdo může napsat například:
"Dá se vůbec téma Lidic – i těch od matek odtržených neviňátek, nakonec bídně utracených v kterési plynové komoře – zobrazit? ... Není namístě, aby téma vystupovalo a zase vstupovalo do mlhy, do rozostření, vlastní poetice Roberta Bressona? Jaké to vůbec bude ve 'westernovém' formátu 16:9, který ořezává vertikálu vzhůru, do nebe? Jak to bude vypadat v barvě? Lidice, to je přece černá a bílá, všechny valéry šedi, jakkoli čas po letnicích, čas pivoněk a růží na zahrádkách zve k barevné škále, jakou nabízí v raném létu příroda v lidickém ďolíčku."
Plné znění posudkuČtěte komentář s podpisem XXX XXX. |
O kus dál stojí, že "téma Lidic je svého druhu téma sakrální. Drama téměř antického rozměru, jaké v Řecku za zvuku Panových fléten předzpívávali kněží nad pohárem s krví, v jejíž hladině dalo vycházející slunce odlesknout zlaté masce jednoho z nich," kdežto v podání Nellis je příběh "prvoplánově ateistický, chtělo by se dokonce říct bezbožný".
Kdo to píše?
Hádanku, zda posudky píší profesoři ve výslužbě, či studenti se slovníkem latiny v ruce, odmítá Fričová rozluštit. "Jde o scenáristy, teoretiky, publicisty, dramaturgy či režiséry věkově rozprostřené napříč generacemi. Pravomoci nemají žádné, odměna je přiměřená," sdělila pouze. A tak se Nellis nedozví, kdo jí vzkázal, že "autorku je třeba chránit před ní samou i publikem těch, co by slyšeli rádi hlas Pána Krista na gramofonové desce." Neboť film o Lidicích "by se neměl stát filmem pro většinové publikum", nýbrž "měl by být nesnadným, možná dokonce odrazujícím".
Česká televize by měla začít odpovídat
Česká pošta si u ČT objednala seriál |
Existují však i autoři, kteří berou posudky vstřícně. "Taky jsem jeden četl, na svou verzi Jana Husa. Úplně mě rozdrtil, ale měl jsem pocit, že to napsal vzdělaný člověk," hájí anonyma Jiří Strach. "A že se nepodepsal? Chápu to, asi bych mu hned volal."
