Před nedávnem jste dotočila německou minisérii Sternstunde der Mörder (Hvězdná hodina vrahů), kde jste hrála po boku Karla Dobrého. Jaké bylo sdílet s ním scénu?
Karla Dobrého považuji za jednoho z nejlepších českých herců. Jako malá jsem ho milovala v Kytici, kde hrál krále ve Zlatém kolovratu. Zbožňuju jeho autenticitu a hlas. Hrát s ním i povídat si s ním byl pro mě velký zážitek. Jednou mě pochválil po jedné scéně, že to hezky hraju, a já z toho žiju dodnes.
V seriálu jste po boku německých a rakouských filmových hvězd. Umíte dobře německy?
Domluvím se. Hrála jsem tam jednu z hlavních rolí a jsem na sebe hrdá, že jsem to odehrála v němčině. Němčinu jsem měla čtyři roky na základní škole. A dva měsíce před natáčením jsem ji drtila každý den a na place jsem měla jazykovou koučku.
Dřevo, seno, sláma, hnůj. Moje každodenní realita, hlásí ze statku Karel Dobrý |
V čem se podle vás liší zahraniční produkce od té české?
V zahraničních projektech na place a obecně mezi herci a celým štábem necítím cynismus. A obecně je tam víc času na přípravu, méně obrazů za směnu a víc peněz.
V létě měl premiéru film Džob od Tomáše Vorla, kde jste hrála jednu z hlavních rolí. Jak se vám s ním natáčelo?
Rejža Vorel je svéráz s jasnou vizí. Občas to bylo, jako když ještě živého kraba hodíte na rozpálenou pánev. Mám moc ráda jeho smysl pro humor a jedinečnost. Teď jsme měli premiéru Džobu v Berlíně, sešla se tam velká graffiti komunita. Přišla se podívat i Mizza Caric, jedna z prvních, kdo maloval Berlínskou zeď.
Ve filmu jste byla partnerkou Jiřího Mádla. Jaké bylo natáčet s ním po boku?
S Jirkou jsme si lidsky sedli od začátku. Ráda vzpomínám na naše dlouhé rozhovory v karavanu při čekání na další scénu. A většinou se mi nestává, že i po natáčení jsem s herci v kontaktu, ale s Jirkou jsme se stali kamarády.
CUPRA představila nového člena kmene: režiséra Jiřího Mádla |
Chtěla jste být herečkou už od dětství?
V podstatě ano. Odmalička jsme s mojí mladší sestrou Petrou točily filmy na dědečkovu kameru. Pamatuju si, že jsme přetočily dovolenou babičky a dědečka na Kanárech naším remakem Scary Movie 3. To mi bylo asi deset. Pak jsem chodila na střední školu na divadelní kroužek, ale tam jsem přišla dohromady asi dvakrát. Zároveň jsem o tom snu s nikým moc nemluvila, protože jsem měla strach, že se mi budou smát, že jsem pošetilá. Nechala jsem ten nápad dlouho v šuplíku.
HB x @ceskyslavik w/ @dianadulinkova ✨
Foto: @plhakvojtech
Styling: @filipvanek @zooz_ie
Mua: @dasa.kr
#HarpersBazaarCz #HBcz
Co vás přimělo ten šuplík znovu otevřít?
Po vystudování žurnalistiky na Masarykově univerzitě jsem nastoupila na JAMU na obor audiovizuální tvorby a divadla. Díky filmaři a učiteli Rodrigovi Moralesovi jsem dostala kuráž přiblížit se filmovému světu. Na podzim 2019 jsem jela na svůj první casting v životě. A roli jsem dostala.
Jaký to byl film?
Jmenuje se Ještě nespíš. Byl to bakalářský projekt studenta z FAMU, režiséra Davida Payna. Měla jsem hlavní roli s Tominou Jeřábkem a Klárou Melíškovou. Snímek pak byl nominovaný na Českého lva za studentský film. O pár měsíců později jsem měla malou roli v seriálu Kukačky a pak v americkém seriálu Haunted na Netflixu.
To je na první pokus úspěch. To vás asi motivovalo pokračovat dál?
V době, kdy přišel covid, mi přestalo dávat smysl zůstávat na JAMU. Na podzim 2020 jsem se rozhodla odstěhovat do Prahy. Bylo mi pětadvacet, zabalila jsem všechny své věci do jednoho jediného kufru a prostě jsem si řekla: teď, nebo nikdy. Zkusím svůj sen přetvořit v realitu. S téměř žádnými zkušenostmi s herectvím a nulovými kontakty z branže. Čistě jsem si řekla, já prostě ta herečka budu.
Jak na to reagovala rodina a okolí?
Táta mi řekl, že jsem za čtrnáct dnů zpátky v Brně. Myslím, že moc rádi nebyli a počítali s tím, že budu seriózní novinářka.
Změnil se jejich náhled v průběhu času?
Ano. Naštěstí dva roky po mém rozhodnutí šel do kin film Dvě slova jako klíč, kde jsem měla jednu z hlavních rolí a to je asi uklidnilo. Ale začátky byly opravdu náročné.
Měla jste někdy pocit, že vás absence vzdělání v oboru herectví brzdí?
Moje ambice nebyla dělat divadlo, takže ne. Řekla bych, že mi to naopak pomohlo. Měla jsem štěstí, že hned v prvním měsíci bydlení v Praze mě začala zastupovat výborná agentka Petra Svarinská. Ve své branži je dobře známá a viděla ve mně potenciál. Za to budu Petře vždycky vděčná.
Jaké byly vaše první pocity před kamerou?
Vůbec jsem nevěděla, co dělám, ale cítila jsem, že jsem na správném místě.
Míváte trému?
Mívám! Vždycky před prvním natáčecím dnem.
Co vám na to pomáhá?
Mám trému ráda, protože mám pocit, že jsem pak lepší. V maskérně vždycky poslouchám soundtrack z Pána prstenů.
Přemýšlela jste někdy, že to vzdáte?
Moje mentální zdraví procházelo nonstop zátěžovým testem. Vnitřní hlas mi ale stále říkal, ať vydržím, že se to přehoupne. Měla jsem jasnou vizi, za čím jdu. Ale i plán B, kterým bylo odjet na Havaj, naučit se surfovat a pak vydělávat si jako lektorka surfování. Stále jsem ale točila, i když to byly mini role nebo studentské filmy. Měla jsem pořád víru, že postupně přijdou ty větší. A přišly. Už po roce hraní jsem dostala jednu z hlavních rolí ve filmu Dvě slova jako klíč od režiséra Dana Svátka.
Ze začátku ale asi nebylo možné živit se jen herectvím.
To je pravda. Pracovala jsem třeba v Botanickém ústavu Akademie věd, jako servírka v Jazz Docku nebo jako tlumočnice angličtiny.
Láká vás i divadlo?
Hrála jsem v Londýně na Bloomsbury festivalu ve hře režiséra Raphaela Ruize s názvem Heaven Can Wait. To je moje jediná zkušenost a zatím to neplánuju dál prohlubovat. Divadlo mě nikdy nelákalo. Jsem cinefil odjakživa.
Na čem aktuálně pracujete? V jakých projektech vás uvidíme?
Momentálně natáčím dva projekty – Age of Innocence (Věk nevinnosti podle knihy Edith Whartonové) pro Netflix, kde hraju Getrude Leffertsovou, manželku jedné z hlavních postav. A mezinárodní celovečerní film Mandarine režisérky Piaoyu Xie, kde hraju hlavní postavu Gretu. Za tuhle spolupráci jsem nesmírně vděčná, je to nejlepší scénář, který jsem kdy četla.
Co vás na něm zaujalo?
Scénář jsem přečetla na jeden zátah. Je to příběh o velké lásce, závislosti jednoho na druhém, nepřijetí vlastní rodinou. S francouzskou herečkou Lucii Zhang hrajeme pár.
Máte nějakou vysněnou roli nebo režiséra, se kterým byste si přála spolupracovat?
Vysněná role by typově byla postava Lisy ve filmu Narušení či Vincent Cassel v Nenávisti. Režisér aktuálně Paul Thomas Anderson. A nebo cokoliv s A24. Z českých tvůrců to jsou režisérka Viktorie Novotná a Jan Jansa, studenti FAMU, se kterými jsem už několikrát točila a kdykoliv budu znovu!
