Právě spielbergovský obraz dětství (včetně kamery) dýchá z Dětí Nagana v dobrém slova smyslu nejen při společné výpravě na kolech za vesnickým utkáním ve stylu Okresního přeboru, kde se parta outsiderů z páté třídy hodlá postavit přezíravým starším frajírkům.
Tak trochu Kokosy na sněhu v rodinném balení... Ale funguje to jako vždy, kdy se spontánně fandí slabším a kdy příběh nabízí spoustu nenápadných zastávek na mapě divákovy vlastní paměti.