RECENZE: Valašský Děda mísí Babičku, Polívku a Čtvrtníčka s lekcí folkloru

Cesta do pekel je dlážděna nejlepšími úmysly a na jedné z jejích křižovatek stojí Děda. Film, který natočili nadšenci v duchu zájmové umělecké činnosti místních kulturních domů, kde měl také zůstat.

Jenže se vydal do kin, tedy do soutěže (vesměs) profesionálů, v níž nemůže obstát. Je natolik naivisticky upřímný a lásku k Valašsku chrlí v takových dávkách, že vlastně dojímá, ba odzbrojuje, čímž vzdoruje škodolibým posměškům. Ale dobrý prostě není, byť získal několik známých herců a místní sponzorské výrobky lákavé chuti.

Svým způsobem představuje unikát. Valašský Děda v sobě mísí prvky Babičky, kdyby ji napsal školák, šumavské trilogie či komedie Na samotě u lesa, ale současně i motivy pořadu Folklorika či reality show Dovolená v protektorátu, posunuté ještě hlouběji v čase. Neboť vnuci z města během prázdnin u dědečka objeví nejen praky, vosy a pospolité sousedy, ale hlavně staré dopisy, které si za první světové války psali jejich prapředkové. A výjevy z nich, jakýsi Rok na vsi, trio režisérů inscenuje často ve zpomalených, kýčovitě lyrizovaných lekcích dobové vlastivědy. Děti zjistí, jak se vynášela zima, stavěl máj, pekl chléb, kopaly brambory, slavily dožínky i Vánoce. Film vlastně z poloviny nahrazuje exkurzi do místního skanzenu.

Svépomocná reklama

A druhá, současná polovina? V ní se neděje prakticky nic. František Segrado v titulní roli zabaví potomkům mobily i tablety, načež jim odhalí kouzlo povidel, sílu slivovice, základní pojmy valašského nářečí a ve finále i vlastní „druhou tvář“ veskrze moderního borce. Spoustu času spolykají záběry vozového parku od dědova auta přes farářův moped po záchranný traktor. Dialogy nemají obsah, vede se běžná konverzace z hospody či z návsi, případně zazní sdělení „Dobrý chleba je dobrý“. Svatá pravda, ale jaký má tady účel?

Děda

35 %

Česko, 2016, 112 min

režie: Mejla Basel, Marta Santovjáková Gerlíková, Jiří Novotný

hrají: František Segrado, David Suchařípa, Petra Hřebíčková, Bolek Polívka, Kristýna Frejová, Petr Čtvrtníček

Hravější epizodky představují jednak Bolek Polívka v roli sebe sama na útěku před vlezlými sběrateli autogramů, jednak Petr Čtvrtníček coby pražský vetřelec, jehož vpád do vsi kopíruje příjezd postavy Zdeňka Svěráka do Vesničky mé střediskové. A to by v tom byl čert, aby nedošlo i na pořádnou veselici s kapelou.

Ale ubránit se nedá. Celou snůšku neumělých banalit sdělují tvůrci se srdcem na dlani tak opravdově, že se na ně člověk nemůže zlobit – jako neodolá drobotině na první besídce. Slovy známé reklamy – Když ji miluješ, není co řešit.

A Děda je spíše než filmem jednou velkou svépomocnou reklamou na milované Valašsko.

2. května 2015