Když na projekci Dětí Nagana v Japonsku přišli diváci v českých národních dresech podepsaných českými hokejisty a tamní děti se dožadovaly pokračování, ve kterém by si chtěly zahrát, zažil režisér Dan Pánek pocit, jejž staví nad všechny festivalové ceny.
„Člověk najednou ví, proč ty filmy dělá,“ vysvětluje. I sbírka trofejí, kterou snímek nashromáždil, mu však dělá radost – a ještě se může rozrůstat, nejnověji snímek míří do Montrealu. „Děti Nagana bodují hlavně u dětských porot, což potvrzuje, že zdánlivě české téma je ve skutečnosti univerzální. Ale druhý díl nepřidám. Bylo by to umělé nastavování, tam už nemám o čem vyprávět,“ dodává.