Projekt scenáristy a režiséra Romana Motyčky a historika Roberta Antonína, spoluautora scénáře, který pořadem provází, se sympaticky snaží uvést na pravou míru vžité představy o slabém, neduživém, přehnaně zbožném králi, jejž otec Přemysl Otakar II. i vnuk Karel IV. zastínili.
Spolu s dalšími historiky ukazují jinou tvář muže, který vytvořil mocnou středoevropskou říši, získal pod kontrolu polskou i uherskou korunu, zavedl pevnou měnu a v neposlední řadě se snažil vykoupit z četných hříchů od karbanu po milostné pletky.
Faktograficky zajímavá dějepisná detektivka však doplácí na módní hrané prvky, na něž nemá ani dost nápaditosti, ani prostředků. Když vypravěč mluví o „velké vojenské výpravě“ a v obrazu sedí na koni dva lidé, k „obří korunovaci“ pózují čtyři a k „osmi mužům v plné zbroji“ se dostaví tři, působí to spíše směšně, o rádoby lyrice zpomalených záběrů ani nemluvě.
Přitom se tu prověřují pověsti zcela prozaické, včetně Bezdězu spíše jako útočiště než vězení, údajného strachu Václava II. z bouřky a koček, mylně tradovaného utrpení o jeho hladu a chladu na markraběcím dvoře, nemanželských dětech či splácení dluhů před smrtí.
Když zcela civilní tvůrci na autentických místech zkoumají, kde asi na oslavu krále tryskalo z trubek víno - asi bílé, když se vezmou v úvahy dobové účty za led, je Václav II. divákovi rozhodně bližší než v oživlých obrazech zbytečných ilustrací, kde se o herectví nedá mluvit.
