RECENZE: Tati, pojďme od mámy pryč! Jak vypadá domácí násilí na mužích

Vzala na mě nůž, hodila po mně sekyru. Po pětici žen týraných muži se karta obrací, protože v dnešní premiéře dokumentu ČT nazvaném Po lásce nenávist 2 líčí naopak čtyři muži násilí, jež zažili od svých žen.

Z natáčení dokumentu Z lásky nenávist 2 - Domácí násilí na mužích | foto: R.Š.Rob

Opakované znásilnění, bití, kopání, mučení, ponižování; prvním dílem Po lásce nenávist vzbudil režisér Romuald Štěpán Rob vlnu emocí včetně obdivu k ženám, které se odvážily promluvit. Přesvědčit pro druhý díl stejně statečné oběti mezi muži bylo ještě těžší.

Ale povedlo se. A byť mužské oběti domácího násilí statisticky tvoří daleko menší podíl než týrané ženy, znovu je to síla – znovu zejména kvůli dětem, které musely přihlížet a o něž se otcové v práci strachovali, když byly doma jen s matkou.

Jedna dokázala vypít dvanáct piv, házela po muži lahví, mizela beze stopy na několik dní. Jiná pracovala v řeznictví, takže se oháněla sekerou. Útoky nožem se opakují v několika zpovědích stejně jako hrubé nadávky. Dojde na proražené sklo dveří, shození ze schodů, úder vysavačem do čela, kopání do rozkroku – ale hlavně na lži a manipulaci dětmi před policií. „Když se ženská rozhodne, chlap nemá šanci,“ líčí jeden z aktérů, jak těžko muž prokazuje napadení ženou. Třebaže si proto pořídil diktafon.

Na rozdíl od minulého dílu neukazuje Z lásky nenávist 2 názornou zdravotní dokumentaci, o to více používá zbytečné obrazové výplně dveří či svíček, ale jinak ze zpovědí čiší totéž. Hanba, stud, trapno, pocit selhání. Sebeklam: „Uvěřil jsem, že další dítě to změní.“ Strach – jeden spal v dětském pokoji na zemi, druhý i v mrazech na zahradě.

Z lásky nenávist 2 - Domácí násilí na mužích

65 %

Scénář a režie Romuald Štěpán Rob, Česká televize 2018

A výčitky, že se pro radikální řez nerozhodli dřív, ač jejich partnerky bily i děti: „Zlomila dceři ruku a já tomu nedokázal zabránit.“ Nakonec se jedné rodině ulevilo, když se matka z toulky nevrátila vůbec, v druhé samy dcery požádaly – Tati, pojďme od mámy pryč.

Trýznění muži možná nevzbudí takovou vlnu soucitu jako ženy už jen proto, že napohled nejsou žádní třasořitkové, ale jejich bezmoc je stejná. A v éře kampaně MeToo tím naléhavější, že pojmenují generální zbraň násilných partnerek: „Hrozila, že mě obviní z pokusu o znásilnění.“ Komu by se asi věřilo?