Pro nezasvěcené: Comic-Con je něco mezi filmovým festivalem a matějskou poutí. Zkrátka sraz fanoušků popkultury, kterých každý rok do San Diega dorazí kolem sto třiceti tisíc, aby se vyfotili s modelem robota z Hvězdných válek, koupili si figurku King Konga a vyslechli přímo z úst populárních hvězd, jak se jim ve stočtrnácté epizodě seriálu o zombících hrálo. Přece náramně, jak jinak.
Přesto nelze popcornový cirkus odbýt shovívavým mávnutím ruky nad láskyplně neškodným, pubertálně zastydlým fanouškovským fanatismem.
Přinejmenším ze tří důvodů.
První představuje varovný důkaz, že nápady došly, a co hůř, zjevně nikomu nechybějí. Odhalování takzvaných novinek se zauzlilo vesměs mezi nekonečnými, zejména (ale nejen) komiksovými řadami. Další Spiderman, další Strážci galaxie, další Thor, další Vetřelec, další Batman, další King Kong, další série Hry o trůny i Živých mrtvých, další Star Wars, další Star Trek, další hororová Záhada Blair Witch, další návrat do říše Harryho Pottera – opravdu neexistuje mozek, který by se recyklaci superhrdinů statečně vzepřel?
Druhým z důvodů, proč brát Comic-Con alespoň trochu vážně, je názorný doklad, kterak se již vysátá domovská krajina tradičních spotřebitelů hollywoodských produktů rozšiřuje o nové kolonie. Jako klíčová odbytiště budoucnosti se podle producentů jeví Latinská Amerika a Asie, jmenovitě pak Brazílie a Čína. Logika vývozu je zjevná, křivka neúprosná: čím větší se natáčí podívaná, tím vyšší vyžaduje náklady, a kdo je v kině zaplatí? Američané sami už na to nestačí, i kdyby rozpoutali populační explozi století.
Třetí průvodní prvek Comic-Conu spojuje bizarnost s rafinovaností: jde o způsob, jak nenápadně se do reklamního sendviče fantaskních světů s oblohou svalnatých supermužů a nově i superžen pašuje vyčichlá zálivka politiky. Vlastně je to geniální tah: co by jinde trapně trčelo, v kostýmním mumraji se ztratí a davy mladých lidí, které by sebevýmluvnější věrozvěst svolával jen těžko dohromady, jsou tady zcela volně k dispozici. Natěšení, vstřícní, zvědaví – tak to do nich mezi řečí napereme.
Comic-Con zrodil vskutku absurdní sousedství. Z jedné strany zpěvačka Rihanna oznamuje, že si zahraje v seriálu Batesův motel slavnou roli Marion z Hitchcockova snímku Psycho – a z druhé Alec Baldwin dává lekci z Donalda Trumpa na příkladu voličských preferencí své vlastní rodiny.
Ještě veseleji muselo být, když se na téže půdě míjeli žlutí počítačoví skřetové z aktuální hry Pokemon Go – ano, také tahle módní mánie zamíří do kin – a zarytý kazatel levicových pravd Oliver Stone, který tu propagoval svého Snowdena. Kuriózní obrázek: nositel tří Oscarů a jedenácti oscarových nominací, hlasitý odpůrce konfekční komerce a obdivovatel Fidela Castra, jehož nejnovějším filmovým hrdinou je Edward J. Snowden obviněný americkými úřady ze špionáže, bere zavděk tribunou, odkud zdravili fanoušky Captain America či Captain Marvel s hvězdami a pruhy.
„Snowden je více nežli jen obyčejný životopis, je to příběh o tom, co se nám děje teď a tady přímo pod nosem, a týká se to hlavně vás diváků,“ hřímal Stone.
Což mohl být okamžik, kdy i komiksový pohan, který si plete Iron Mana se Supermanem, pocítí ke smyšleným bytostem takzvaně pokleslých žánrů hluboký soucit. Revoluční školení si vážně nezasloužily.
