Což není jedno, za koho se provdají Samantha, Manuela, Esmeralda? Ne a stokrát ne! Divák sice ví, že před oltář vždy dovlečou toho pravého, neboť na rozdíl od seriálu nemají telenovely nové řady, kde hrdinka může milostné omyly napravit. Přesto miluje tu blaženost, která se v jeho nitru rozhostí se svatebními zvony.
Jen v telenovele totiž vše dopadne dobře. V Rosalindě vpadne Fernando do kostela, uštván jízdou na koni i traktůrku, zoufale vrtí hlavou, když jeho milá říká ano jinému, a ten, nahlédnuv své sobectví, dí nevěstě: "Dávám ti volnost. Ne, nemohu dovolit, abys obětovala své štěstí." Předá roli ženicha Fernandovi, který obřad neplatil, i sako si půjčil (a do poslední scény nevrátil).
Ale hlavně že se všichni omluví, smíří a odpustí si; šlechetnost zalitá litry slz je prvý zákon telenovely. V moderním příběhu to nejde. Tam by Fernando prostě zavolal Rosalindě: "Haló, kotě, nechceš si to s tím Augustinem ještě rozmyslet? Já mám teď poradu, ale brnknu večer a vzít se můžeme bez štráchů zítra na radnici." Jenže kde je pak romantika? Kde jsou hordy příbuzných, kteří musí dořešit ještě vedlejší vztahy (druhý zákon)? Kde je příroda s hříbátky a telátky (třetí zákon) a názorně potrestané zlo, kde mondéna drhnoucí ve vězení záchody (zákon čtvrtý)?
Kdo stráví týden s telenovelou, pravidla zvládne a trénuje si i rozlišovací schopnost. Sošné krásky i ztepilé mládence, které člověk jakživ nevidí v teplákách či u škopku, si už navzájem neplete, byť denně mlsá několik různých titulů. Kanál Romantica vymezený jen telenovelám ještě v orientaci pomáhá - nabízí i textové shrnutí dějů, které se na obrazovce právě odehrávají. Třeba Hadrová panenka hlásí: Monica vysvětluje Aně Karině, že Alejandro nemiluje ji, ale Lauritu. Nebo Slunečnice pro Lucii: Lucia a José Simon plánují svatební cestu, Filippo však ujišťuje Ester, že udělá vše, aby José Simon a Lucia nebyli oddáni. Stačí zjistit, kdo je Monica, kdo José a ke komu patří chápaví rodiče, jejichž dcera prý čeká dítě. Zákon pátý totiž zní: rodina je vždy chápavá, soudržná, milující a pokud možno movitá, nebo na cestě k majetku.
Šestý zákon káže hrdinům mluvit knižně. Ve Vypůjčených životech neřeknou o rodinném - mezi námi, velmi podezřelém! - hostu, že je to fajn kluk, nýbrž "osoba bez kazu". Se vzletnou mluvou pak souvisí pro Evropana přepjaté herectví založené na metodách větrný mlýn a tučňák. Mlýnské lopatky připomíná zuřivé máchání pažemi, zatímco zbytek těla se nepohne - jen dámy občas založí ruce v bok a vykrúcají se jak galánečky z Lúčnice. Styl tučňák je prostší: rozpažit, připažit. A štkát - s tím objedete svět.
Filmaři u telenovel trpí úpadkem řemesla, od líčení až po "akci", již tvoří prostřihy aut jezdících odnikud nikam. Jenže nad všemi zákony stojí ten sedmý, nejvyšší, zákon lásky. A co je o lásce, nezpochybníte. "Kdybys mě milovala, dovolila bys, abych miloval ženu, kterou budu vždy milovat, i když ona miluje jiného." Jedna věta telenovely dodá hojivou dávku citu na celý týden.
