Ačkoliv má jít o komedii, není to veselá podívaná. Před divákem defilují postavy, jejichž osudy se všelijak proplétají a střetávají v ústředním bodě celého filmu - v psychiatrické ordinaci doktorky Hany v podání Jany Janěkové. Ta se ale sama trápí v nešťastném manželství a je jen otázkou času, kdy bude sama potřebovat odbornou pomoc.
Scénář filmu napsala Věra Chytilová spolu s psycholožkou Kateřinou Irmanovovou. "Náhodou jsme se setkaly po letech, já jsem se dříve přátelila s jejími rodiči. Věděla jsem, že dělá psycholožku. Začaly jsme se bavit o možnosti spolupráce a díky její profesi jsme získaly bohatou zásobu případů, z níž jsme čerpaly," říká režisérka.
"Nechaly jsme se inspirovat příběhy, které Kateřina během své praxe zažila, ale různě jsme je modifikovaly. Jsou to velmi intimní záležitosti a každý psycholog je vázán profesní mlčenlivostí," dodává Chytilová.
Ve filmu se vystřídají desítky více či méně vyšinutých postaviček, které ztvárňuje řada známých herců, namátkou Jiří Ornest, Jana Krausová, David Vávra nebo Barbora Hrzánová. Nechybí ani Chytilové "dvorní herec" Bolek Polívka, který hraje životem znuděného milionáře a zároveň dvojníka Bolka Polívky.
Šance pro neznámé tváře
Šanci dostaly i méně známé tváře, zaujme především suverénní Martin Hoffman jenž se dosud orientoval na divadlo. "Ráda dávám příležitost hercům, mimo okruh těch neustále omílaných," říká Chytilová.
"Producenti chtějí obsadit již známé tváře z důvodu diváckého zájmu, a tak se bezděčně opomíjejí talenty, které nedostaly příležitost se projevit. Ten případ se týká hlavně herců z oblastních divadel. Kdykoliv jsem viděla nové tváře, které mě zaujaly, hned jsem přemýšlela, jak bych je do filmu mohla obsadit."
Ačkoliv režisérka mluví o komedii, příliš důvodů k zasmání při sledování není. Snímek se nese ve znamení dusivé deprese. Příběh o egoismu, sebestřednosti, zmatených a zraněných lidech vyvolá smích jen tehdy, kdy se situace stane nesnesitelnou
Ve chvíli, kdy Chytilová vyhrotí obraz lidské duchovní bídy na maximum, nezbyde nic jiného, než se smát. Není to ale nijak osvěžující smích, v příběhu o měšťácké malosti a sebestředném zoufalství současné české společnosti se divák směje de facto sobě.
"Tvůrce má určitou povinnost vůči své době, aby ji zobrazoval, odrážel. Pátrám po tom, proč nejsme schopni nadhledu, proč jsme tak všichni sebestřední. Doufám, že film je jakousi reflexí současné společnosti," říká Chytilová a dodává: "Každý si v něm může najít svůj problém. Jde o to si uvědomit, že každý rozhoduje o svém osudu sám. Nemůže naivně čekat, že to za něj někdo jiný udělá."
Boj o natáčení
O svůj v pořadí jedenadvacátý celovečerní film musela Chytilová velmi bojovat. "Nejprve to vypadalo, že to bude televizní seriál, příběhy psycholožky, ale postupně jsme od toho odstoupily. Uvědomila jsem si, že nechci dělat nekonečný seriál, ale že mě na tom zajímá střet osudů, které se setkávají u psycholožky a na ní to má vliv. A tak jsme dospěly k celovečernímu filmu," říká Chytilová.
Ve skutečnosti ale přípravy zabraly několik let tvrdé práce. Před čtyřmi lety přinesla režisérka námět do České televize, která jej koupila s tím, že z látky vydestiluje co nejvíce a natočí seriál.
"Skoro až po roce jsme měli na stole scénář prvního dílu předpokládaného cyklu, ale nesplňoval očekávání. A v tu chvíli paní režisérka podlehla tvůrčímu naléhání, rázně prohlásila, že chce točit film kinematografický a nic jiného," vzpomíná Helena Slavíková, dramaturgyně České televize.
"Napsaly s Kateřinou Irmanovovou scénář, že všem nad ním už v první verzi poskočilo srdce, sama koupila zpátky všechna práva, která ČT předtím prodala, projekt dostal grant Státního fondu a ve výběrovém řízení o koprodukci ČT vyhrál její nový scénář první cenu," uzavírá Slavíková anabázi nového českého filmu.
Do kin dorazí film Hezké chvilky bez záruky 21. září.
