"Bydleli jsme v paneláku a dcera chovala křečky a jiná zvířata a moc si přála pejska. Ale ten se do paneláku nehodil, tak jsme jí nakreslili Štaflíka se Špagetkou a jako jejich protiváhu vránu," vzpomíná Anna Munková na vznik postaviček.
První scénáře k večerníčkům vznikly v roce 1967. V loňském roce se Štaflík a Špagetka objevili také na zvukových nosičích Supraphonu a jako knížka z nakladatelství Albatros.
"Převyprávět večerníčky literárně bylo kupodivu dost složité. Hrdinové nemluví a děj je vyprávěn jen obrazovými gagy. Ovšem popisem toho, co se děje v obrazu, by vznikla jen málo zajímavá knížka, a tak jsme do literární podoby připsali další zvířátka, která nám s povídáním pomáhají," uvedl Jiří Munk.
Značka Štaflík a Špagetka slaví zatím úspěch i mimo televizní obrazovky. První vydání knížky v nákladu deset tisíc kusů je už rozebráno a připravuje se druhé vydání. I zvukové nosiče, na kterých za pejsky mluví Oldřich Vízner, jsou velice oblíbené.
"Proto se připravujeme, že převyprávíme další díly," říká Anna Munková, která řadu let pracovala v televizní dramaturgii.
Jak se zrodil živý animační styl Štaflíka a Špagetky? "Příčilo se mi dělat dělat obrazem jen doprovod k mluvené u slovu. Nekritizuji to, je to jedna z cest. Ovšem mě se více líbí, když je obraz svébytnou součástí vyprávění. Proto jsme si s manželem vybojovali, že Štaflík a Špagetka budou takoví," vysvětluje Munková.
"Je to sice složitější pro animátory a také se nám často stávalo, že si ulehčovali práci a vypouštěli námi ve scénáři vymyšlené gagy. Ale pohybové večerníčky jsou zase lépe prodejné v zahraničí," dodává Anna Munková a její slova potvrzují to, že se večerníček prodal do čtyřiceti zemí světa.
