V první sérii se po stopách svých kořenů prostřednictvím nejtradičnějšího rodinného receptu vydávají třeba James Marsden, Justin Theroux, Florence Pugh nebo Awkwafina. A zatímco Florence Pugh nominovaná na Oscara za výkon ve filmu Malé ženy putuje hlavně po své domovské a na kameře neuvěřitelně malebné Anglii, zbytek aktérů, narozených v USA se musí vydat za oceán. Marsden do Německa, konkrétně Dolního Saska a Bavorska, Theroux do kraje Emilia-Romagna v Itálii a Akwkwafina zas na zapomenutý jihokorejský venkov.
GLOSA: Co na tom všichni vidí? Aneb jak jsem si konečně oblíbila Medvěda |
Hvězda Zápisníku jedné lásky nebo série X-Men James Marsden objevuje příběh vzdoru svého praprapraprapradědečka (množstvím pra si nejsem jistá) skrze rodinnou variaci na tradiční schnitzel. Jeho nebojácný předek byl v revolučních letech 1848-1849 zajat a právě po návratu na svobodu se z ideologických důvodů rozhodl sbalit rodinu a utéct do USA.
Theroux zas díky jeho oblíbeným tortellini di brodo zjišťuje, že se jeho kořeny táhne silná a dosud neobjevená linka osiřelých mužů. Jednomu rodiče zemřeli brzy po narození, druhého našli nahého položeného u vstupu do horského domu. A ani Florence Pugh minulost emočně nešetří: před kamerami zjišťuje, že před více než sto lety už jedna Florence v jejich rodu žila - jen zemřela mladá na problémy s dýcháním. U čeho mrazí je fakt, že sama naše současná Florence měla jako dítě rozsáhlé plicní potíže a lékaři jí dávali jen pár let života.
Jsou to prostě příběhy dojemné i k zamyšlení, zábavné, plné setkávání, spojování a vzájemného porozumění: něčeho, čeho je v dnešním světě i televizi pramálo. Navíc, když televizní gastro-zábava běžně spočívá hlavně v soutěžení a srovnávání, je tento britsko-americký dokumentární seriál původně z dílny National Geographic opravdovým pohlazením po duši.
GLOSA: I slabší seriál může potěšit. Stačí, když v něm hrají oblíbené tváře |
Navíc, když jím provází muž, jehož kořeny nám nejsou tak daleko – moderátor Antoni Parowski pochází z Varšavy a svou slovansko-kanadskou vřelostí i otevřeností dodává někdy trochu nervózním hollywoodským hvězdám kýženou podporu a sebedůvěru v momentech, kdy čelí strachu z toho, co všechno se o sobě dozví. A podstatné je taky to, že jídlu zcela očividně rozumí, tudíž nepůsobí v kuchyních „domorodců“ jako pěst na oko (na rozdíl od jiných osobností, které se do podobných projektů vrhají).
Kdyby se do vzniku podobného formátu chtělo i někomu u nás, rozhodně by to nebylo na škodu. A své diváky by si takový pořad našel. Stačí si vzpomenout na úspěch seriálu pátrajícím po předcích slavných. Když se tohle navíc spojí s popularitou všeho „gastro-něco“ na sítích i v televizi, mohla by tu po čase vzniknout divácky atraktivní a nezatěžkaná dokumentární série.
