Vědomostní soutěž Chcete být milionářem znamenala pro britskou televizi velký zlom. Najednou i v Evropě vznikl zábavný pořad, po jehož licenci lačnili samotní králové americké zábavy od Disneyho. První britské soukromé televizi ITV se povedlo na přelomu milénia přijít s formátem, který se zakládal na britské oblibě hospodských kvízů (anglicky pubquiz) a zároveň je posouval o několik úrovní výš.
Stejně jako každý podobný fenomén, i „Milionář“ si během let vybudoval pevné jádro skalních fanoušků. Nahrávali si každý díl, sepisovali otázky, nacvičovali rychlé mačkání tlačítek nebo pracovali jako nápověda „přítel na telefonu“. Patřila mezi ně také Diana Ingramová se svým bratrem Adrianem.
Po nepříliš úspěšných účastech obou sourozenců přihlásila Diana do soutěže i svého manžela, majora Charlese Ingrama. Muže s nulovým zájmem o vědomostní hry, kterému se však, světě, div se, povedlo zvítězit.
Jak? Podvodem, nebo shodou náhod? To režisér Stephen Frears a scenárista James Graham částečně nechávají na divákovi. Frears si hraje s jeho emocemi, postupně odhaluje, jak je možné ohýbat realitu, a královsky se baví zažitými představami o pravdě stejně jako v případě své dva roky staré minisérie Skandál po anglicku.
Skutečný a právoplatný verdikt přitom zazněl již před lety a obviněné usvědčil z podvodu. Sami se však nikdy nepřiznali a stále usilují o obnovení procesu.
Co chtěli kromě peněz
Případ Ingramových a jejich údajného komplice Tecwena Whittocka, jenž významně pokašlával v publiku, představuje pro scenáristu skoro sen. Dramatická linka je už dávno napsaná a přitažlivé prostředí televizní show v kontrastu s anglickým venkovem, ze kterého Ingramovi pocházejí, vytváří perfektně namíchanou kombinaci. Jestliže se přidají ještě znamenité herecké výkony Sian Cliffordové a Matthewa MacFadyena, nedá se skoro šlápnout vedle. Obzvlášť když Frears nezapomněl obsadit Michaela Sheena, klenot britské herecké střední generace. Muže tolika tváří, až zůstává rozum stát.
Tentokrát Sheenovi stačila blonďatá paruka, odporně entuziastický úsměv, pár kilo navíc a šlo jej jen složitě rozeznat od moderátora Chrise Tarranta.
Minisérii Kvíz lze vyčíst máloco, dokonce i rozložení jednotlivých dějových linek do tří epizod, častý kámen úrazů obdobných děl, je příběhu ušité na míru.
Více pozornosti by si však možná zasloužily jedině motivace fanoušků včetně Ingramových. Jejich pohnutky i myšlenkové pochody totiž zůstávají stranou pozornosti. Dále než za vidinu pohádkové výhry se divák nedostává. Možné však je, že přesně takto to sám Frears přesně chtěl.
Ukázka z minisérie Kvíz:
