Sedmapadesátiletý Charlie Kaufman se proslavil scénáři ke snímkům V kůži Johna Malkoviche, Adaptace a hlavně Věčný svit neposkvrněné mysli, který mu vynesl Oscara. Začínal přitom jako běžný televizní scenárista. „Největší rozdíl mezi psaním sitcomů a velkého filmu je ten, že sitcom píšete ve skupině. Sedíte spolu s dalšími scenáristy v jedné místnosti a dáváte dohromady nápady. Je to skupinová práce,“ porovnává.
„Ale tenkrát jsem si užíval fakt, že jsem placen za psaní. Moje první práce před tím totiž bylo zvedání telefonů za minimum peněz. A najednou jsem dostával pravidelnou výplatu a mohl jsem o sobě říkat, že jsem scenárista. I ostatní mi tak říkali. Dodalo mi to sebevědomí, které jsem předtím postrádal,“ popsal divákům Kaufman své začátky.
„Najednou jsem si mohl dovolit si víc věřit, mluvit s lidmi, vtipkovat. Prvních šest týdnů jsem totiž v práci vůbec nepromluvil, jen jsem se bál, že mě vyhodí. Každý den jsem se děsil, že mi někdo řekne: Víte, vždyť vy tu vlastně nic neděláte. Ale nestalo se tak,“ dodává se smíchem.
Kaufman se dále dostal i k tomu, jak jeho slavné scénáře vznikaly. „Hodně chodím, každý den chodím na procházky a beru si s sebou něco na poznámky. Každý den učím na škole, tak tam chodím pěšky. Jsem prostě rád venku, inspiruje mě to,“ popisuje scenárista i režisér.
„Koncepty a nějaké nepropracované náčrty celého děje si většinou nedělám, je to tak pro mě lepší. Protože když si uděláte nástin děje před tím, než začnete psát, nutí vás to držet se něčeho, o čem vlastně nic nevíte,“ vysvětlil autor, jehož scénáře jsou právě známé pro neobvyklou stavbu a složitou provázanost.
„Samozřejmě si něco naplánuji, než začnu psát, ale občas je to lepší pak všechno změnit. Psaní mi proto zabírá hodně času. Často se pak vracím a předělávám drobnosti, aby to do sebe zapadlo,“ popisuje Kaufman. Scénář někdy vzniká tři měsíce, někdy tři roky. „Pětadvacet procent času o tom jen přemýšlím a rovnám si to v hlavě,“ dodává.
„Typický příklad je můj scénář ke snímku Adaptace. Psal jsem ho šest měsíců a až pak mě napadlo, že tam dám kousek sebe. Předchozí materiál jsem použil, už dříve jsem tam měl postavu Susan a Laroche, ale v podstatě jsem všechno změnil. Kdybych to neudělal, nefungovalo by to,“ přiblížil Kaufman, jak vznikal film Spikea Jonzeho s Nicolasem Cagem a Meryl Streepovou z roku 2002, který vlastně o Charliem Kaufmanovi pojednává. Spolu s Kůží Johna Malkoviche byl i za tento film nominován na Oscara.
Kaufman režijně debutoval v roce 2008 snímkem Synekdocha, New York a letos na festivalu uvádí film Anomalisa, který spolurežíroval s animátorem Dukem Johnsonem.
